Xavier Gélin

/ 21 června, 1946

21.6.1946 – Paříž, Francie
2.7.1999 (53 let) – Paříž, Francie
Pamatujete si na mladého brýlatého natěrače z letiště, kde přistál Velký blondýn? Ten si položil botu na madlo eskalátoru, ta dojela až k natěrači, a spadla mu do kýble s červenou barvou. Odtud pochází i název filmu Velký blondýn s černou botou. Tím natěračem byl právě Xavier Gélin – francouzský herec, producent, scenárista a režisér.
Xavier Malo Gélin byl synem Daniela GélinaDanièle Delorme a vnukem malíře Andrého Girarda z matčiny strany. Xavier je nevlastním bratrem Marie Schneiderové, Manuela Gélina a Fiony Gélinové, dětí z dalších otcových manželství. Studoval na francouzském lyceu v New Yorku, které dokončil v roce 1966. Jako herec se objevil asi ve dvaceti filmech, v několika televizních dramatech a telenovelách a hrál i v divadle. Poté začal režírovat filmy, zpočátku jako asistent Yvese Roberta (svého tchána), Pierra Étaixe a Terence Younga. V letech 1976-1980 pracoval s Yvesem Robertem a Danièle Delormeovou v jejich produkční společnosti La Guéville na filmech jako Un éléphant ça trompe énormément a Nous irons tous au paradis od Yvese Roberta.
V následujícím roce založil vlastní produkční společnost Hugo Films (křestní jméno jeho syna) a produkoval filmy jako Qu’est-ce qui fait courir David? od Élieho Chouraquiho a La Lectrice od Michela Devilla. Xavier Gélin režíroval dvě komedie: Coup de jeune! v roce 1993 a L’Homme idéal v roce 1997.
Dne 2. června 1973 se v Saint-Hilarion oženil s Anne-Elisabeth Venturovou, dcerou Raye Ventury. Manželé měli syna Huga Gélina, který se narodil v roce 1980.
Jako silný kuřák zemřel 2. července 1999 ve 13. pařížském obvodu na rakovinu plic. Jeho pohřbu se zúčastnila řada známých osobností francouzského filmu – Alain Delon, Yves Robert, Claude Brasseur, Thierry Lhermitte, Jacques Perrin, Gérard Jugnot. Je pohřben na hřbitově Montparnasse.


1993
Coup de jeune
Do toho, mládeži!

1992
Les Amies de ma femme

1990
Promotion canapé

1989
Čápi mají svojí hlavu

1982
Večírek 2

1981
Signé Furax

1978
Docela obyčejný příběh
Vas-y maman
On peut le dire sans se fâcher

1974
Facka
Návrat velkého blondýna
Les ‚S‘ Pions

1973
Buď zdráv, umělče!
La Ville-bidon
Nevím nic, ale řeknu všechno
Rabín Jákob

1972
Absences répétées
Ras le bol
Velký blondýn s černou botou
Dobrodružství je dobrodružství

1971
Le Juge
Macédoine
La Femme sandwich

1969
L’Ours et la poupée
La Maison de campagne
Tahat ďábla za ocas

1967
Mise à sac

1997
L’Homme idéal

1981
Signé Furax

1997
L’Homme idéal

1993
Coup de jeune



Share this Post