Z natáčení filmu Muž z Hongkongu
Muž z Hongkongu, v originále Číňanovy trampoty v Číně (Les Tribulations d’un Chinois en Chine, 1965) jsou příběhem Arthura Lempereura, znuděného mladého miliardáře, který se vydává na plavbu do Číny se svými budoucími příbuznými. V zoufalství požádá svého přítele, čínského filozofa Goha, aby ho nechal zabít poté, co uzavřel životní pojistku na svou snoubenku. Zamiluje se však do krásné Alexandrine a chce znovu žít. Podaří se mu s pomocí svého komorníka zabránit tomu, aby ho najatí vrazi našli?
Po triumfu filmu Muž z Ria (L’Homme de Rio, 1964) požádali Alexandre Mnouchkine a Georges Dancigers Philippa de Brocu o natočení pokračování. Režisér odmítl. Producenti mu tedy navrhli, aby natočil adaptaci románu Julese Verna Číňanovy trampoty v Číně. De Broca ale opět odmítnul.
„Nicméně postupně jsem se k románu dostal,“ vysvětluje de Broca. „Daniel Boulanger přišel s několika atraktivními nápady na adaptaci. 
Nechal jsem se přesvědčit, zejména proto, že námět byl sám o sobě zajímavý: bezhlavý úprk miliardáře, který po pokusu o sebevraždu utíká, aby unikl smrti.“ Velmi volná adaptace románu Julese Verna z roku 1879 si bere na paškál film Muž z Ria: Jean-Paul Belmondo ve vrcholné formě (i když nemá šikmé oči jako hrdina Julese Verna), přírodní scenérie Asie, rychlý sled zvratů, galerie komických postaviček, obézní a trucovitý padouch, atraktivní partnerka Ursula Andressová, čerstvě po úspěchu Jamese Bonda 007 vs. Dr. No, to vše podbarvené neodolatelnými dialogy Daniela Boulangera, režisérova souputníka od samého počátku.
Philippe de Broca posouvá ve Francii oblíbená Tintinova dobrodružství o krok dál a vymýšlí postavy, které se dokonale shodují s těmi Hergého: Léon (Jean Rochefort) je pro Arthura tím, čím je Nestor pro Tintina, a dokonce jde tak daleko, že nosí stejný černožlutý pruhovaný oblek. Cornac a Roquentin (v podání zábavných Paula Préboista a Maria Davida) jsou Dupond a Dupont v baloňácích a čepicích, nepříliš chytří, ale užiteční.
Pan Goh (Valéry Inkijinoff), čínský filozof, je jakýmsi profesorem Tournesolem bez zeleného obleku a hodin, zato s šedým oblekem, kloboukem a golfovou holí. A nesmíme zapomenout na rodinu, kterou tvoří Maria Pacôme, Jess Hahn a Valérie Lagrange, a také na nechvalně proslulého Charlieho Fallinstera (Joe Saïd) s postavou velkého padoucha. V této podívané jde de Broca ještě dál než ve svém předchozím filmu.
„Natočil jsem tuto adaptaci jako jakousi taškařici, která říká: ‚Tady je nejkrásnější dívka na světě, nejúžasnější akrobacie, nejvelkolepější krajiny! Postavy používají všechny dopravní prostředky, které najdou: plachetnici, motorový člun, letadlo, postel na kolečkách, tříkolku, horkovzdušný balón, auto, slona, sajdkáru, čínskou džunku, plovoucí rakev a tak dále,“ vzpomínal Philippe de Broca.
Boulanger a de Broca přidali k již tak bohatému románovému rejstříku osob druhou ženskou postavu, Alexandrine Pinardelovou, a odlišili tak film od téměř asexuálního světa Tintina. Již zasnoubený hrdina se zamiluje do jiné ženy a chce ji svést, přičemž se po celou dobu snaží uniknout smrti: výzva je to obrovská, stejně jako natáčení! Tentokrát se tým vydal do Asie, do Hongkongu (kde se film převážně natáčel), ale i do Indie, Malajsie a Nepálu. „Natáčení nám nabídlo několik homérských momentů, záchvatů smíchu a spoustu mystifikací. Nebylo dne, kdy by nedošlo k výbuchu, zřícení domu nebo potopení lodi,“ vzpomíná režisér, který vzdává mimo jiné hold filmu James Bond 007 vs. Dr. No tím, že Ursulu Andressovou opět oblékl do bílých bikin na opuštěné pláži. Je tedy nasnadě, proč chtěl Belmondo svůj milostný vztah s krásnou Ursulou prodloužit i po skončení natáčení.
O více než třicet let později měl de Broca ke svému dílu několik výtek: „Vím, že děti ten film milují, ale je to přehnaný spektákl, zkarikovaný super-Barnum: příliš mnoho extravagance, příliš mnoho fantazie.“ I přesto film zůstává podívanou, kterou nás neomrzí vidět znovu v jakémkoli věku, stejně jako se stejným potěšením znovu čteme Tintina. Přestože se Muž z Hongkongu nebere příliš vážně, je plný sdělné energie a krásy, a to díky náročné režii, vtipným a roztomilým postavám ve vznešených kulisách a okouzlujícím melodiím Georgese Deleruea.
„Když vytváříte karikaturu, musíte jí věřit,“ vysvětluje de Broca, „jinak upadnete do posměšné parodie. Delerueova partitura dává jasně najevo, že naši konvenční padouši jsou přesto skutečnými padouchy. Samozřejmě se smějeme, ale přesto se musíme bát.“ S výskytem identifikovatelných témat, která doprovázejí postavy, poskytuje skladatel Delerue ještě silnější kontrapunkt než ve snímku Muž z Ria: „Georges plně pochopil můj přístup: v mých očích je komedie založena na zábavném pohledu na vážné věci. Do mých filmů vkládal všechno, co jsem do nich nemohl vložit sám, nepochybně ze skromnosti. V tom je jeho genialita: za slupkou lehkosti učinit hmatatelným nezměrný smutek, pocit křehkosti lidí a věcí, že všechno je ztraceno nebo bude ztraceno.“ Navzdory své sebekritice režisér dodává: „Když dnes znovu vidím Muže z Hongkongu, zjišťuji, že se v něm prolíná rytmus se spěchem. Ale dotýká se mě i jinak, protože obsahuje mé nejlepší vzpomínky na přátelství a bezstarostné chvíle s Belmondem. Bylo nám třicet let, byli jsme děti, kterým natáčení umožnilo používat hračky v životní velikosti.“
Když byl film 4. prosince 1965 uveden do kin, zaznamenal triumf – prodalo se na něj celkem 2 701 748 vstupenek. Ze všech filmů Philippa de Brocy s Jean-Paulem Belmondem v hlavní roli byl Muž z Hongkongu čtvrtým nejúspěšnějším filmem po filmech Muž z Ria (4 800 626 prodaných vstupenek), Cartouche (3 606 565 prodaných vstupenek) a Muž z Acapulca (2 803 412 prodaných vstupenek) a těsně před filmem Nenapravitelný (2 568 325 prodaných vstupenek), přičemž herec-kaskadér byl pro režiséra po celou dobu skutečným talismanem pro štěstí.
Zdroj:cinecomedies.com/