Záletník Jean Rochefort

/ 25 června, 2008

Jedna z nejslavnějších byla před čtyřiceti lety jeho postava Desgreze, ironického advokáta a později velitele královské policie v sérii o Angelice – vedlejší, ale nadlouho jeho nejpopulárnější role.
Narodil se v bretaňském městečku Dinan, kde prožil celé dětství a bouřlivé dospívání, neboť nad sebou neměl dostatečně pevný otcovský dohled (otec pracoval v jiném městě). Už jako kluk zatoužil být hercem a za svým rozhodnutím si brzy šel. Nejprve na konzervatoř v Nantes a později do Paříže, kde se zprvu rozhodl zapsat do hereckých kurzů, ale záhy byl přijat na konzervatoř.
Tam se seznámil s J.-P. Belmondem, A. Girardotovou, C. Richem a B. Cremerem. Jejich přátelství snad i díky stejnému pohledu na svět i umění vydrželo a výrazně ovlivnilo Rochefortův herecký život. Studium konzervatoře ale mladému Jeanovi přerušila vojenská služba. Když se vrátil na školu, stejně ji nedokončil, protože nedokázal odmítnout nabídku prestižní divadelní společnosti Grenier-Hussenot.
Sedm let byl jejím členem a vystupoval na jevišti kabaretu La Fontaine des Quatre-Saisons. Jeho touha po náročnějším repertoáru jej nakonec zavedla do společnosti D. Seyringové a C. Régyho. Díky tomu se osobně seznámil s anglickým dramatikem Haroldem Pinterem, v jehož hrách exceloval. Od konce 50. let se Rochefort začal pomalu přes malé a vedlejší role uplatňovat ve filmu i televizi.
Herecké zkušenosti poprvé zúročil ve svém filmovém debutu Schůzka v Paříži (1956). Nadlouho se však musel spokojit jen s rolemi „po boku slavnějších“, z nichž některé mu však umožňovaly projevit komediální talent. První taková byla ve filmu Kapitán Fracasse (1961), kde hrál vedle Jeana Maraise. V dobrodružném snímku Cartouche (1962) dostal roli armádního zběha zvaného Krtek, jednoho z blízkých přátel legendárního krále pařížského podsvětí 18. století (J.-P. Belmondo).
Poměrně velkou popularitu mu přinesl nezapomenutelný advokát Desgrez (samozřejmě se psem Sorbonem) ve třech dílech romantické série o Angelice (Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král; 1964-66) či věrný sekretář León, pomáhající svému bohatému pánovi (opět J.-P. Belmondo) překonávat nebezpečí, jež mu hrozí od orientálních gangsterů v komedii Muž z Hongkongu (1965). Do diváckého povědomí se definitivně zapsal počátkem 70. let díky dvěma komediím o „velkém blondýnovi“.
V nich ztělesnil šéfa výzvědné služby Toulouse, do jehož boje o moc se zcela náhodou připlete nic netušící houslista Perrin (Pierre Richard). Právě režisér „blondýnů“ Yves Robert, jehož situační komedie nabídly Rochefortovi konečně hlavní role, rozzářil jeho hvězdu. Jen málokdo by odolal šarmantním a záletným hrdinům, v jejichž očích je klid Angličana i vášeň Francouze, tvář zdobí mroží knír a svým seriózním zevnějškem maskují řadu zlozvyků, prohřešků a tajných přání. Takový byl ve filmu Záletník (1976) jako ministerský úředník Étienne Dorsay, který tak dlouho připravuje svou nevěru, až si uřízne pořádnou ostudu před přáteli i rodinou, nebo v úspěšné komedii Philippa de Broccy Sukničkář (1978), v níž si zahrál slavného klavíristu a nepolepšitelného záletníka Édouarda Choiseula.
Ačkoli žánr komedie nikdy neopustil, čas od času hrál i v náročnějších a závažnějších filmech, kde diváci objevovali a obdivovali jeho mimořádný talent. Za takové výkony byl dvakrát oceněn prestižní francouzskou cenou Césarem – poprvé za roli abbého Duboise, jenž donutí vévodu Orleánského zasáhnout proti bretaňskému povstání v historické fresce Bertranda Taverniera Slavnost začíná (1976), a podruhé o dva roky později za roli námořního kapitána, který za trest slouží na rybářské lodi v psychologickém dramatu Krab-bubeník (1978).
Rochefort se dočkal dokonce i oscarové nominace za film Ridicule (1996), který natočil se skvělým režisérem Patricem Lecontem. Právě v jeho filmech si francouzský herec zahrál řadu zajímavých rolí – například stárnoucího kadeřníka Antoina, pohrouženého do vzpomínek na dětství a později do manželství s půvabnou kadeřnicí v komorním dramatu Manžel kadeřnice (1989). V roce 2002 si Jean Rochefort začal plnit svůj velký sen: vždy si velmi toužil zahrál roli Dona Quijota a všechno bylo připravené k tomu, aby film The Man Who Killed Don Quijote v režii Terryho Gilliama vznikl.
Avšak ani když je všechno do posledního detailu naplánováno a padne první klapka, není zdaleka vyhráno. A ve světě filmu už vůbec ne! Po zásadních problémech ve studiu nakonec i samotný Rochefort onemocněl a jeho stav byl tak vážný, že film byl po šesti dnech odložen na neurčito… Ze zákulisí plného filmových „tragédií“ alespoň vznikl neobvyklý snímek, dokument Lost In La Mancha (2002) na téma Co všechno může potkat film, aby se nenatočil. Jean Rochefort oslavil v dubnu pětasedmdesáté narozeniny a rozhodně nezahálí. Jeho posledním snímkem je letošní natáčení Tell No One… Je jisté, že tento díky svým rolím „nejangličtější ze všech francouzských herců“ patří k nejvýraznějším tvářím současného francouzského filmu.

Share this Post