Alice Sapritch

/ 29 července, 1916

29.7.1916 – Istanbul, Turecko
24.3.1990 (73 let) – Paříž, Francie
Původem Arménka prožila dětství v Istanbulu. Rodina Sapriçových (původní zápis jména) měla velké finanční problémy kvůli dluhům z hazardních her jejího otce, francouzského učitele v Istanbulu. Své dětství popisuje jako nešťastné a říká: „Nemám ráda dítě, kterým jsem byla. Mé dětství nemá nic společného s tím, jakou jsem se stala ženou. Nechci si to pamatovat“. V šesti letech odešla z Turecka k babičce do Bruselu a v 16 letech se sama přestěhovala do Paříže, kde pracovala jako modelka pro malíře, zejména Charlese Despiaua. Nastoupila na Cours Simon, v roce 1939 pak na Conservatoire National Supérieur d’Art Dramatique, kde v roce 1941 získala druhou cenu v oboru tragédie. Její první rolí byla královna Gertruda v Shakespearově Hamletovi. V kostýmních hrách se projevovala s jistou lehkostí.
Na konci okupace se seznámila s Guillaumem Hanoteauem a v roce 1950 se za něj provdala. Manželé se rozvedli v roce 1972.
V roce 1950 debutovala ve filmu: natočila snímek Le Tampon du capiston, k němuž její manžel napsal scénář. Znovu se objevila ve filmu Zločin v bouři (Le Crime du Bouif, 1952) a poté po boku Yvese Montanda ve filmu První máj (Premier mai, 1958). Hrála řadu malých rolí ve filmech Clauda Autanta-Lary (Le Joueur, rovněž 1958), Roberta Hosseina (Les Scélérats, 1959), Gérarda Ouryho (La Menace, 1960), Jeana Cocteaua (Orfeova závěť, 1960) a Françoise Truffauta (Střílejte na pianistu, 1960), ale nedosáhla takové proslulosti, jak doufala.
V roce 1959 jí André Frank, který měl na starosti dramatické pořady v televizi, navrhl, aby se věnovala televizi. Tím začala její televizní kariéra, která jí přinesla úspěch a slávu a přiměla ji říci: „Můj život začíná teprve v televizi.“ Hrála v mnoha stejnojmenných televizních adaptacích: Tous ceux qui tombent, Mathilde, La Cousine Bette podle Balzaca, Destins podle Mauriaca (1965), La Bonifas podle Jacquese de Lacretelle (1968), Le Chevalier des Touches podle Julese Barbey d’Aurevilly (1966), Le Curé de village podle Balzaca (1968), Vipère au poing podle Hervé Bazina.
V roce 1971, ve svých pětapadesáti letech, konečně dosáhla úspěchu ve filmu, když na diváky zapůsobila jako duenna, která se snažila svést Yvese Montanda ve filmu Pošetilosti mocných, čtvrtém největším hitu Gérarda Ouryho. Soupeřila s Louisem de Funèsem (již ve filmu Na stromě) a Yvesem Montandem.
Přes tyto pozoruhodné výkony hrála v 70. letech řadu rolí v komediích označovaných jako „nanars“(film, který má tolik chyb, že se stává nechtěně směšným a komickým). V roce 1972 se připojila k týmu Michela Gérarda, mistra tohoto žánru, který ji doprovodil svým spoluscenáristou Vincentem Gauthierem a dvojicí Michel GalabruPaul Préboist ve filmech Les Joyeux Lurons a Les Vacanciers v roce 1974.
Ve filmu Philippe Claira Le Führer en folie, v němž se o výsledku druhé světové války rozhoduje během fotbalového zápasu, hraje Evu Braunovou. Následovaly filmy Gross Paris režiséra Gillese Grangiera z roku 1973, Le Plumard en folie režiséra Jacquese Lemoina z roku 1974 a Drôles de zèbres, jediný film režiséra Guye Luxe. V tomto období však nadále hrála tragické role v divadle.
Koncem 70. let tento styl francouzské komedie opustila (s výjimkou filmu Adam a Eva z roku 1984) a na sklonku své kariéry získala zpět svou reputaci díky návratu k dramatickým rolím ve filmech, jako byly Sestry Brontëovy (1979) André Téchiného, nebo v televizi ve filmu Aféra Marie Besnardové (1986), za který obdržela cenu 7 d’or. Její poslední rolí byla Catherine de Médicis ve stejnojmenném televizním filmu vysílaném v roce 1989.
V roce 1975 natočila album (znovu vydané v roce 2003) a v roce 1986 singl Slowez-moi. Napsala několik autobiografických děl (Alice, Mes dîners en ville, Femme-public: ma vérité a Mémoires inachevés) a román (Un amour menacé 1973).
V 80. letech pravidelně vystupovala v pořadu Grosses Têtes, kde se stávala častým terčem posměšků svých kamarádů kvůli svému věku a kde nechávala zaznít své pulzující, smyslné T’occupe! Měla také velmi blízko k arménské komunitě a účastnila se mnoha setkání s diasporou.
Zemřela na rakovinu 24. března 1990 v 6. pařížském obvodu ve věku 73 let. Byla zpopelněna v krematoriu na hřbitově Père-Lachaise v Paříži a její popel byl rozptýlen v řece.


1985
Bláznivá dovolená v Evropě

1984
Adam et Ève

1983
Un bon petit diable

1979
Sestry Brontëovy
1978
L’Horoscope

1977
Drôles de zèbres

1976
12 úkolů pro Asterixe
L’Arriviste

1974
Gross Paris
Le Führer en folie
Les guichets du Louvre
Letní hosté

1973
Běží, běží po předměstí
Domovník
L’Affaire Crazy Capo
Nejpomatenější rozum
Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc
Sukničkář Colinot

1972
Veselí chlapíci

1971
Na stromě
Pošetilost mocných

1968
Le Démoniaque
La Fille d’en face

1967
Lamiel

1966
Qui êtes-vous Polly Maggoo?

1965
Les Deux orphelines

1961
La Menace
La fille aux yeux d’or
Radosti velkoměsta

1960
Les scélérats
Orfeova závěť
Střílejte na pianistu

1959
Les Tripes au soleil

1958
Hráč
V jediném dnu

1956
Si Paris nous était conté

1950
Le Tampon du Capiston



Share this Post