Návraty blondýnky Mireille Darcové
Špionka v nesmrtelné komedii Velký blondýn s černou botou. Sympatická modrooká blondýnka s francouzským šarmem. Deset let partnerka Alaina Delona, s nímž tvořila nádherný pár – v životě i ve filmu.
Dcera zahradníka z Toulonu vyrostla v Provence, na břehu Středozemního moře. O herectví snila už od střední školy, a tak není divu, že se hned po jejím skončení nechala zapsat na toulonskou divadelní konzervatoř. Když ji absolvovala s vynikajícím prospěchem, rozhodla se v roce 1957 zkusit štěstí v Paříži. Několik měsíců se živila jako číšnice, šatnářka, květinářka, pečovala o děti i psy… Ale nevzdávala se. Navštěvovala herecké kurzy, dokonce se stala členkou jedné baletní skupiny. Její vysoká štíhlá postava a neobvyklá krása neunikly pozornosti módního průmyslu, a tak se Mireille začala velmi brzy prosazovat i jako modelka. Herecký sen ji však neopustil. Vystřídala řadu provinčních scén, než se dostala koncem padesátých let až na pařížské jeviště. Úspěch jí přinesla Shawova komedie Hrdina a voják. A poté už byl jenom krok před televizní a filmové kamery, které po epizodních rolích znamenají (občas) slávu…
Náhoda, štěstí, osud anebo prostě jenom souhra okolností – tím vším bylo setkání s režisérem Georgesem Lautnerem v roce 1963. Titulní roli emancipované dívky, která se nechce podvolit vůli rodičů ani mužů, jí režisér nabídl ve filmu Galia. Tato role znamenala přelom v její kariéře. Z neznámé herečky se stala půvabným modrookým blond symbolem francouzského filmu také díky dalším čtrnácti Lautnerovým kriminálním dramatům a komediím, které pod jeho režijním dohledem natočila. Vytvořila v nich typ moderní mladé ženy, oplývající šarmem, elegancí a smyslem pro humor. V roce 1968 ji čekalo další osudové setkání, které vzbudilo oprávněnou pozornost. Při práci na kriminálním filmu Jeff, kde hrála roli Evy, se seznámila s Alainem Delonem. Na více než deset let se stali životními, filmovými i obchodními partnery (Mireille až do roku 1984 propagovala jako modelka jeho kosmetiku). Společně natočili řadu filmů, které se staly nezapomenutelnými právě i díky nim.
Velkou popularitu jí přinesly nejen filmy s Delonem, ale především u nás bláznivé komedie o „velkém blondýnovi“, kde ztělesnila agentku tajné služby Christinu, jež marně pátrá po tajemství věčně roztržitého houslisty (Pierre Richard), do něhož se navíc zamiluje. Když v 70. letech napsala první filmový scénář – Madly, kde si zahrála i hlavní roli, nebyl to ojedinělý počin. Své literární a režisérské ambice uplatnila v roce 1988, kdy podle románu Katherine Pancolové napsala a natočila film Barbarka.
Počátkem 80. let se musela podrobit náročné srdeční operaci (od dětství měla vrozenou srdeční vadu) a vzápětí prodělala těžkou autohavárii, z níž se jen obtížně vzpamatovávala. V té době stál po jejím boku Pierre Barret. Mireille zmírnila pracovní tempo a před kameru vstupovala jen výjimečně. Navíc pro sebe objevila kromě zpěvu i půvab fotografie a začala se jí stále více věnovat – fotografické publikace jsou toho důkazem. Ať už se ale půvabná modrooká blondýnka, narozená v roce 1938, věnuje jakékoli múze, je vždy úspěšná. Od 90. let měla několik zajímavých nabídek z televize, kde si zahrála hlavní roli v seriálech Heleniny oči či Zlomená srdce, zajímavou roli dostala i v seriálu Modré hlubiny. V detektivním seriálu Frank Riva se opět setkala s Alainem Delonem.