První velký krok k dobrodružnému filmu udělal adaptací Tří mušketýrů z roku 1953. Skutečně charakteristickou podobu však jeho tvorba získala na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy spojil síly s Jeanem Maraisem. Společně natočili mimořádně populární filmy Hrbáč (1959), Kapitán (1960) a Zázrak vlků (1961). Marais v nich mohl naplno využít svou fyzickou zdatnost a většinu soubojů a nebezpečných scén prováděl sám.
Hunebelle tak výrazně přispěl k návratu filmu „pláště a dýky“ do francouzských kin. Jeho historická dobrodružství nesázela na psychologickou hloubku, ale na tempo, šermířské souboje, romantiku a jasně rozpoznatelné hrdiny a padouchy. Právě tento styl z něj na několik let učinil jednoho z nejúspěšnějších režisérů francouzské populární kinematografie.
Na začátku šedesátých let reagoval také na rostoucí oblibu špionážních příběhů. Natočil několik filmů podle románů Jeana Bruce o agentovi OSS 117, mimo jiné OSS 117 se déchaîne a Banco à Bangkok pour OSS 117. Hunebellovy filmy tak předcházely pozdějším francouzským parodiím s agentem Hubertem Bonisseurem de La Bath a současně využívaly tehdejší celosvětovou popularitu špionážního žánru.

Největší komerční úspěch jeho kariéry však přišel roku 1964 s filmem Fantomas. Hunebelle slavného zločince z románů Marcela Allaina a Pierra Souvestra radikálně modernizoval. Jean Marais vytvořil dvojroli novináře Fandora a Fantomase, zatímco Louis de Funès se objevil jako komisař Juve. Z původně temného Fantomase vznikla směs dobrodružství, kriminálního filmu, komedie a technických atrakcí inspirovaných dobovou popularitou Jamese Bonda. Film vidělo ve francouzských kinech přibližně 4,5 milionu diváků.
Úspěch vedl k pokračováním Fantomas se zlobí a Fantomas kontra Scotland Yard. Zatímco v prvním filmu byl hlavní hvězdou především Jean Marais, stále větší popularita Louise de Funèse postupně posouvala komisaře Juva do centra pozornosti. Trilogie se stala jednou z nejznámějších částí Hunebellovy tvorby a jeho verze Fantomase dodnes výrazně ovlivňuje představu veřejnosti o této postavě.

Hunebelle během kariéry spolupracoval i s dalšími významnými francouzskými komiky. Louise de Funèse obsazoval už dávno před Fantomasem – například do filmů Ma femme est formidable, Monsieur Taxi nebo L’Impossible Monsieur Pipelet. V roce 1958 mu svěřil hlavní roli v komedii Taxi, přívěs a korida, tedy ještě předtím, než se de Funès stal největší francouzskou komediální hvězdou.
Důležitým spolupracovníkem byl také Hunebellův syn Jean Halain, který se stal scenáristou a dialogistou řady otcových filmů včetně série Fantomas. Hunebelle tak kolem sebe postupně vytvořil stabilní tým scenáristů, techniků a kaskadérů. Právě při prvním Fantomasovi v roce 1964 začínal svou filmovou kariéru také později legendární francouzský kaskadér Rémy Julienne.
V sedmdesátých letech Hunebelle natáčel už méně. K dobrodružnému žánru se ještě vrátil mimo jiné novou verzí Čtyř Charlotových mušketýrů a postupně režijní kariéru ukončil. Jeho filmy nebyly spojovány s uměleckými ambicemi francouzské nové vlny, ale představovaly její téměř přesný protipól – profesionálně vyráběnou, barevnou a především divácky orientovanou zábavu.
André Hunebelle zemřel 27. listopadu 1985 v Nice ve věku 89 let. Z více než tří desetiletí jeho režijní práce zůstávají nejznámější především dobrodružné filmy s Jeanem Maraisem a trojice Fantomasů. Právě jimi se zařadil mezi režiséry, kteří nejvýrazněji formovali podobu francouzského populárního filmu padesátých a šedesátých let.