Jacques Audiard
30.4.1952 – Paříž, Francie
Jeho filmy, obecně dobře přijaté kritikou i publikem, se vyznačují stylizovanými a násilnými inscenacemi a touhou kombinovat žánrovou kinematografii (film noir, detektivka, thriller, western) a autorskou kinematografii. Jeho inscenace jsou založeny na sofistikovaných příbězích a nepolapitelných či ambivalentních postavách, vyvíjejících se v temném a tíživém vesmíru, na hranici snového.
Syn Michela Audiarda a Marie-Christine Guibertové byl předurčen k učitelské dráze, ale po ukončení studií literatury se začal věnovat kinematografii a začal jako asistent střihu v Le Locataire Romana Polanského a Judith Therpauve, poté pracoval jako redaktor.
Na začátku 80. let si vyzkoušel psaní scénářů a podepsal se pod Silvestr u Boba, Zhoubné pátrání (s otcem), Profesionál (s Georgesem Lautnerem), Baxter, Frekvence smrti a Saxo.
Svůj první film natočil v roce 1994 – Regarde les hommes tomber (Podívejte se na padající muže). Tato road movie vypráví o hře na kočku a myš mezi dvěma starými mafiány, kteří jsou naprosto odlišných povah, v podání Mathieua Kassovitze a Jeana-Louise Trintignanta. Film byl vybrán do Týdne kritiky na filmovém festivalu v Cannes 1994 a získal tři Césary, včetně nejlepší prvotiny za rok 1995, a také cenu Georgese-Sadoula.
O dva roky později režisér znovu spolupracoval se stejnými dvěma herci na svém druhém celovečerním filmu Falešný hrdina, který adaptoval podle stejnojmenného románu Jeana-Françoise Deniaua. Filmb yl odměněn cenou za scénář na filmovém festivalu v Cannes 1996.
Audiardovi trvalo pět let, než natočil svůj další film poté, co se věnoval své činnosti jako scénárista a autor dialogů. Čti mi ze rtů je směs thrilleru a romantiky mezi hluchou sekretářkou a malým chlápkem, v podání Emmanuelle Devos a Vincenta Cassela. Film získal tři Césary v roce 2002, včetně těch za nejlepší scénář a nejlepší herečku pro Devos.
V roce 2005 založil vlastní produkční společnost Strana 114. Název je odkazem na rozhovor s Michelem Audiardem, o scénáři filmu Král padělatelů prohlásil, že pouze adaptoval stranu 114 románu Alberta Simonina, aby se vyhnul pokračování Nesahejte na prachy.
Jeho čtvrtý film potvrzuje jeho konverzi na velkou show, ale neopouští svůj obvyklý stylistický výzkum – remake filmu noir Melody for a Killer od Jamese Tobacka Mé srdce se zastavilo, v hlavních rolích s Romainem Durisem a Nielsem Arestrupem je dramatický film, který zobrazuje destruktivní vztah otce a syna na pozadí majetkoprávních podvodů. Získal deset nominací na Césara 2006, včetně těch za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší herec. Během 31.ceremoniálu nasbíral celkem osm sošek.
V roce 2008 se stal členem Club des 13, skupiny osobností francouzské kinematografie, která vznikla v roce 2008 z iniciativy režiséra Pascale Ferrana, který odsoudil narůstající potíže s financováním a distribucí ve Francii tzv. „středněrozpočtových“ filmů (tj. mezi velkorozpočtovými filmy pro širokou veřejnost a filmy s uměleckými nároky, natočené s menšími prostředky).
Snímek Prorok, který vypráví o vzestupu mladého delikventa severoafrického původu v podání Tahar Rahima ve vězení, byl kritikou jednomyslně přijat během své prezentace v Cannes v roce 2009. Svému režisérovi vynesl Velkou cenu poroty a jen těsně mu unikla Zlatá palma.
Sociální melodrama Na dřeň (2012) adaptované z povídek kanadského autora Craiga Davidsona s Marion Cotillard a Matthiasem Schoenaertsem v hlavních rolích vypráví o setkání mladého otce, který ztratil orientaci, a trenéra kosatek, kterému byly amputovány obě nohy. Snímek byl nejspíš největším veřejným úspěchem Audiarda. Kritici téměř jednomyslně z něj činí jednoho z největších favoritů na Zlatou palmu. Navzdory své absenci v žebříčcích v Cannes získal film na 38. ceremoniálu čtyři Césary, včetně těch za nejlepší adaptaci a nejlepší mužskou naději pro Matthiase Schoenaertse.
Během filmového festivalu v Cannes 2014 byl pozván jako řečník na tradiční každoroční Leçon de Cinéma, který se konal před publikem filmových diváků a moderoval jej kritik a šéfredaktor Positif Michel Ciment.
V říjnu 2014 začal natáčet svůj sedmý celovečerní film Dheepan, který se vyznačoval použitím neznámých tváří do hlavního obsazení. Tento opus sleduje cestu tamilského politického uprchlíka původem ze Srí Lanky, který prchá před porážkou svého tábora během občanské války a uchýlí se na francouzské předměstí, kde najde práci jako správce budov. Film se sociální tematikou je velmi volně inspirován Montesquieuovými Perskými dopisy. Dheepan byl vybrán v soutěži na filmovém festivalu v Cannes 2015, kde získal Zlatou palmu.
V roce 2018 byl western The Sisters Brothers s Johnem C. Reillym a Joaquinem Phoenixem v hlavních rolích, adaptovaný podle stejnojmenného románu Patricka deWitta, vybrán do soutěže na filmovém festivalu v Benátkách, kde získal Stříbrného lva za nejlepší režii. Následující rok získal filmař za stejný film Césara za nejlepší režii.
Je členem kolektivu 50/50, jehož cílem je prosazovat rovnost mezi muži a ženami a rozmanitost v kinematografii a audiovizi.
Jacques Audiard byl ženatý s režisérkou Marion Vernoux, která natočila snímky Nic na práci, Queens for a Day nebo Les Beaux Jours. Už spolu nežijí a mají dvě dcery a syna.
Paříž, 13. obvod
2018
The Sisters Brothers
2015
Dheepan
2012
Na dřeň
2009
Prorok
2005
Tlukot mého srdce se zastavil
2001
Čti mi ze rtů
1996
Falešný hrdina
1994
Regarde les hommes tomber
Paříž, 13. obvod
2018
The Sisters Brothers
2015
Dheepan
2012
Na dřeň
2009
Prorok
2005
Tlukot mého srdce se zastavil
2001
Čti mi ze rtů
1999
Venuše, salon krásy
1996
Falešný hrdina
1994
Regarde les hommes tomber
1992
Confessions d’un Barjo
1989
Austrálie
Baxter
1988
Frekvence smrti
1987
Poussière d’ange
Saxo
1985
Sac de noeuds
1984
Silvestr u Boba
1983
Zhoubné pátrání
1981
Profesionál
1974
Líbám Tě, v pondělí jsem tady
Paříž, 13. obvod
Krváček
