Jacques Demy
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 5.6.1931 - Pontchâteau, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 27.10.1990 (59 let) - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Jacques Demy byl režisér, scenárista, autor dialogů, textař, producent a herec. Rodina Jacquese Demyho z otcovy strany pochází z Pontchâteau, Jacquesova rodiště, kde jeho babička provozovala kavárnu. Jeho otec Raymond Demy byl mechanikem v Nantes. Jeho matka Marie-Louise Leduc byla kadeřnice. Oba rodiče byli velkými fanoušky představení: kina, operety nebo opery a jejich syn se také velmi brzy stal.
Velmi brzy se také začal věnovat divadelnímu umění: od čtyř let s vlastním loutkovým divadlem a od devíti let s malým kinoprojektorem. O něco později natočil pár animovaných filmů technikou malby na film. V letech 1939 až 1943 získal také hudební vzdělání (housle ). Studoval na vyšším primárním stupni do 14 let na škole Leloup-Bouhier v Nantes. Ve svém volném čase navštěvoval kurzy na Ecole des Beaux-Arts v Nantes - tam se setkává s lidmi, kteří se budou podílet na zbytku jeho kariéry: Bernard Evein ze Saint-Nazaire a Jacqueline Moreau z Ancenis (budoucí kostýmní výtvarnice).
V roce 1949 odjel Jacques Demy s pomocí Christiana-Jaquea do Paříže na kurzy na ETPC (Technická škola fotografie a kinematografie). Pro svůj výstupní test v roce 1952 natočil desetiminutový krátký film Les Horizons Morts.
Po návratu z vojny pracoval v animované kinematografii pro Paula Grimaulta, se kterým točí části reklamních filmů.
Poté se přeorientoval na dokumentární film a v roce 1953 napsal scénář k filmu Le Sabotier du Val de Loire. Kontaktoval dokumentaristu Georgese Rouquiera, který tuto práci ocenil, a vzal si Jacquese Demyho jako svého asistenta pro dokument o Lourdes a pro další dokument o Arthuru Honeggerovi, natočeném v letech 1954-1955.
V roce 1958 Jacques Demy vypracoval scénář k celovečernímu filmu Lístek do Johannesburgu, ale prozatím musí pokračovat s krátkými filmy. O něco později dostal nabídku od katolické produkční společnosti Productions du Parvis. Právě u tohoto filmu začala jeho spolupráce s Philippem Dussartem, jedním z režisérů Productions du Parvis, který byl produkčním manažerem několika jeho pozdějších filmů.
V roce 1959 se mu podařilo zaujmout Georgese de Beauregarda, producenta filmu U konce s dechem Jeana-Luca Godarda, pro jeho scénář k celovečernímu filmu, ale získaný rozpočet byl značně omezený (38 milionů 1959 franků), a tak musel svůj původní projekt přepracovat.
Po uvedení Loly, byl Jacques Demy přizván k účasti na skečovém filmu Sedm smrtelných hříchů, ve kterém natočil skeč La Luxure.
Paraplíčka z Cherbourgu s Catherine Deneuve a Nino Castelnuovo mu umožnily získat mezinárodní proslulost. Navzdory úspěchu tohoto filmu nebylo financování dalšího snímku Slečinky z Rochefortu příliš snadné, protože potřebný rozpočet byl na tu dobu obrovský.
Scénář a dialogy k filmu Oslí kůže (hudbu složil Michel Legrand) sepsal během svého amerického pobytu. Natáčení však bylo i přes nadšení týmu obtížnější, než se očekávalo, kvůli nedostatečnému počátečnímu rozpočtu (4 000 000 franků), který si vynutil velmi silné omezení dekorací a figur.
Krysař je britský film, režírovaný Jacquesem Demym v roce 1971. Jde o adaptaci germánské legendy Krysař z Hamelnu, kterou napsali bratři Grimmové.
Scénář k Jeden pokoj ve městě byl dokončen na začátku roku 1973 a hudbu složil nikoli Michel Legrand, který na toto téma pracovat nechtěl, ale Michel Colombier. Další scénář k filmu Anouchka, který napsal Jacques Demy v roce 1975, vychází z natáčení hudebního filmu podle Tolstého románu Anna Karenina. Od projektu, který byl velmi pokročilý, bylo v roce 1978 nicméně upuštěno.
Z Japonska dostane příležitost režírovat nový film Lady Oscar. Ve filmografii Jacquese Demyho tento japonský film, který se ve Francii (a v Evropě obecně) téměř nepromítal, měl úspěch v Japonsku a Asii. Během 80.let Jacques Demy natočil několik reklamních filmů, spoty propagující čtení a objednávku ministerstva zahraničních věcí o úspěších francouzského výzkumu. V letech 1983-84 Jacques Demy asistoval Paulu Grimaultovi při výrobě retrospektivního filmu jeho krátkých kreslených filmů.
Natáčení Trois places pour le 26 bylo poznamenáno dvěma hospitalizacemi Jacquese Demyho, které byly stále častější. Ujímá se scénáře Kobiho, jsou zahájeny přípravné práce, nakonec s ohledem na zdravotní stav scénáristy byly ukončeny.
Jacques Demy a Agnès Varda se setkali na festivalu krátkých filmů Tours v roce 1958 a vzali se v roce 1962. Jejich syn Mathieu Demy se narodil v roce 1972 a Jacques Demy adoptoval dceru Agnès Vardy, Rosalii Varda. Jacques Demy zemřel v roce 1990 oficiálně na rakovinu. Až v roce 2008, při propagaci svého autobiografického dokumentu Les Plages d'Agnès, Agnès Varda odhalila, že skutečnou příčinou Demyho smrti byl AIDS. Jacques Demy nechtěl, aby byla odhalena pravá příčina jeho smrti.
[/tab]
[tab title="Režie"]
1988
Spiritistický stoleček
Tři vstupenky na 26.
1985
Parking
1982
Jeden pokoj ve městě
1979
Lady Oscar
1973
Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc
1972
The Pied Piper
1970
Oslí kůže
1969
Modelky na prodej
1967
Slečinky z Rochefortu
1964
Paraplíčka ze Cherbourgu
1963
Andělská zátoka
1961
Les Sept péchés capitaux
Lola
[/tab]
[tab title="Scénáře"]
1988
Spiritistický stoleček
Tři vstupenky na 26.
1985
Parking
1982
Jeden pokoj ve městě
1979
Lady Oscar
1973
Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc
1972
The Pied Piper
1970
Oslí kůže
1969
Modelky na prodej
1967
Slečinky z Rochefortu
1964
Paraplíčka ze Cherbourgu
1963
Andělská zátoka
1961
Les Sept péchés capitaux
Lola
[/tab]
[tab title="Herecké role"]
1991
Jacquot z Nantes
1964
Paraplíčka ze Cherbourgu
1961
Paříž patří nám
1959
Nikdo mě nemá rád
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]