Citát ze zdroje
Tom Key dne 25. 4. 2024, 12:27
V rozhovoru pro deník Le Parisien zveřejněném 13. dubna tohoto roku se režisér Jean-Marie Poiré ohlíží za vzestupy a pády, které zažil s hercem Gérardem Depardieu během různých natáčení. Existuje dlouhý seznam úspěšných filmů, které režíroval. Osmasedmdesátiletý Jean-Marie Poiré je režisérem několika kultovních komedií francouzské kinematografie. Ježíšek je neřád, Děda se dal na odboj, Návštěvníci... Tyto filmové hity rozesmály miliony Francouzů i ostatních Evropanů. V rozhovoru pro deník Le Parisien u příležitosti vydání svých pamětí Rire est une fête (nakladatelství Michel Lafon) Jean-Marie Poiré hovořil o své kariéře. Svěřil se s několika věcmi o hercích, s nimiž v minulosti pracoval, včetně Josiane Balasko, Christiana Claviera, Thierryho Lhermitta a Jean-Pierra Bacriho.
S odkazem na herce Gérarda Depardieu deníku prozradil: "Je to úplný blázen, ano. Své repliky, které si nepamatuje, lepí na oblečení ostatních herců. Všechno sní, všechno vypije, pokusil se ukrást můj vlastní nábytek z natáčení v nákladním autě. Je neuvěřitelný." 
Osmasedmdesátiletý režisér dodal, že ho ještě neviděl, že by se snažil někomu "lézt do zadku". Řekl také, že herec "mluví sprostě každé dvě minuty", že se proslavil "transgresivní rolí" ve filmu Les Valseuses (Buzíci, 1974). "Co se týče těch současných událostí kolem něj, nemám na to žádný názor. Už jsem ho dlouho neviděl," uzavřel.
V roce 1993 byl Jean-Marie Poiré, řečeno jeho oblíbeným výrazem, "králem kakaa". Svět mu ležel u nohou: film Návštěvníci (Les Visiteurs), na jehož scénáři, koprodukci a režii se podílel, se stal kasovním trhákem s více než 13 miliony diváků. Poté, co se tímto snímkem definitivně prosadil, není už syn producenta Alaina Poiré jen autorem svižných komedií (Děda se dal na odboj, Operace Corned Beef), ale i renomovaným režisérem schopným přilákat diváky do kin, o jehož spolupráci sní každý producent.
Někdy v tomto období mu zazvonil doma telefon: "Claude Berri mi jednou ráno zavolal a řekl: 'Někoho ti předám. Byl to Depardieu. Řekl mi, že by se mnou (a Clavierem) chtěl natočit film". Poiré se s Depardieuem neúspěšně míjel už několik let. Už ve filmu Operace Corned Beef snil o jeho obsazení do role kapitána Philippe Bouliera, kterou nakonec hrál Jean Reno.
Poiré brzy začal přemýšlet o fantaskním kriminálním filmu odehrávajícím se mezi Francií a Hongkongem, do jehož námětu se zamiloval s Christianem Clavierem během propagace filmu Návštěvníci. 
Depardieu měl hrát gangstera Carca a Clavier kněze Hervé Taraina.
Projekt vlastně přišel v ideální čas pro Poirého i Claviera, jeho partnera při psaní scénáře. Získali tak odklad pro psaní scénáře k pokračování Návštěvníků, který začali psát po natočení prvního filmu ("Chtěl jsem natočit oba najednou, ale investoři mi to nedovolili," říká režisér) a příležitost nabídnout nové originální duo, než Jean Reno bude mít volnou kapacitu na další natáčení.
Ale zatímco se zdálo, že projekt je v plném proudu, proces psaní se zastavil. "Málem jsme to vzdali," vzpomíná Jean-Marie Poiré. "Začalo to být poněkud strojové. Připadalo mi, že to vypadá spíš jako scénář Francise Vebera než jako některý z mých filmů, kde by bylo trochu poezie." Právě během pobytu v lázních, mezi dvěma procedurami, v bublinkové vaně, Poirému svitlo: "Viděl jsem před sebou svého anděla strážného a napadlo mě přidat je do filmu."
Poiré a Clavier tedy nepřepisovali scénář od začátku, ale rozhodli se přidat tento fantastický prvek doprostřed děje, jakmile Carco a Tarain dorazili do Francie, aby znovu oživili zápletku a zdůvodnili, proč by dvě tak nesourodé postavy měly zůstat spolu: "Upravili jsme to podle této nové myšlenky, ale stále jsme zachovali začátek, který byl zábavný. Myslím, že je třeba nechat fantazii rozvinout," říká Poiré. Na podobný problém narazil režisér už u filmu Návštěvníci. Gaumont měl pocit, že scény ve středověku jsou příliš dlouhé a že "v moderním světě to začíná být směšné až po půlhodině filmu". Přesto se mu podařilo prosadit svou vizi a rozhodl se znovu následovat svou intuici u filmu Strážní andělé.
Jean-Marie Poiré, který plánoval začít svůj příběh působivými akčními scénami v Hongkongu, má rád, když jeho filmy začínají tím, že "divák dostane facku", a teprve pak se ponoří do děje: "Protože ve Francii nemáme takové rozpočty jako americké filmy, musíte diváka zaujmout." A Poiré ví, jak to udělat: "Točím filmy, které se vymykají běžným zvyklostem. Důležité je udělat show. Vždycky jsem bojoval za to, abych měl stejné prostředky a stejnou kvalitu jako ostatní velké filmy své doby."
Film tak pro něj byl příležitostí, jak se naučit pracovat s počítačově generovanými scénami, které svěřil společnosti Médialab, dceřiné společnosti Canal Plus, jež je zodpovědná i za vizuální efekty filmů Deux Papas et la Maman (1996) se Smaïnem a Antoinem de Caunesem a Le Clone (1998) s Elie Semounem a Dieudonné.
Žádný komediální režisér neriskoval tak jako Jean-Marie Poiré. Strážní andělé je film, v němž je jeho styl (míchání žánrů, těsné záběry s krátkým ohniskem, trhavý střih) nejprůbojnější: "Nemám styl. Můj styl je příběh. Styl si vybírám podle toho, co chci vyprávět. Všechno slouží příběhu," říká. Jeho filmy jsou pro něj víc než jen komedie: "Vždycky jsem říkal, že jsou to filmy, které se dají brát vážně. Andělé strážní jsou od začátku vážný film. Je to o chlápkovi, který zemře, jsou tam rvačky, čínská mafie, chlápek udělá něco ošklivého knězi...".
V Hongkongu byly honičky v autech a na lodích točeny bez povolení. "Mohli jsme natočit automobilové honičky, ale museli jsme dodržovat silniční zákon! Kaskadérské kousky s motorovými čluny na plný plyn se moc nepovedly. Číňané nás nebrali příliš vlídně," směje se Poiré, který byl během natáčení filmu Operace Corned Beef také "vyhoštěn" z Mexico City.
Příběh hongkongského natáčení Andělů strážných se během let stal legendárním - umocněn oficiálním "filmem o filmu", který zachází až příliš daleko. V tomto dokumentu Poiré tvrdí, že výbuch na place ohrozil letadlo, které se snažilo přistát. O deset let později si uvědomuje, že pravda je méně spektakulární: "Upřímně si myslím, že ta historka o únosu letadla je trochu přehnaná. Letadlo se chystalo vzlétnout a pilot před sebou uviděl velký sloup ohně (směje se). Všichni byli vyděšení, volali nám a ptali se, co se děje," říká a pak dodává: "To já jsem mohl dopadnout daleko hůř. Málem bylo po mě! Přívěsné čluny byly tak rychlé, že do mě v jednu chvíli narazily a vyhodilo mě to z lodi. Měl jsem štěstí, že náš kameraman byl hbitý a silný jako atlet. Podařilo se mu mě chytit, zrovna když jsem se začal potápět. Nevím, co se mohlo stát. Byli jsme uprostřed vln. Byli tam i žraloci a já nejsem zrovna dobrý plavec..."
Jean-Marie Poiré také tvrdí, že jeho tým poškodil sochu Margaret Thatcherové, která měla být odhalena a byla opravena, jak nejlépe to šlo, včas před ceremoniálem, na kterém měla být bývalá britská premiérka přítomna. "Bydlela v hotelu ve vedlejším pokoji. Slyšel jsem její chrápání," říká režisér.
Fascinován atmosférou Hongkongu Jean-Marie Poiré neúnavně natáčel a z natáčení odešel s původní stopáží 2 hodiny 50 minut, kterou později zkrátil na 2 hodiny 05 minut s pomocí střihačky Catherine Kelberové, jejíž talent si pochvaluje: "Byla velmi dobrá ve výběru záběrů. Měla skvělý smysl pro to, co je vtipné. Dala mi toho ohromně moc." Jejich spolupráce však zdaleka nebyla jednoduchá: "Když došlo na samotný střih, dělal jsem víc to, co jsem chtěl já, než to, co chtěla ona. Stříhal jsem snímky rychleji než ona, což ji někdy rozčilovalo. Ona dělala úžasné střihy a já jsem přišel a řekl jí, že na její střihy kašlu, a vyhodil jsem je! Ale spíš jen výjimečně jsem našel záběr, který byl vtipnější než to, co vymyslela ona!"
Verze Strážných andělů s časem 2:05 nebyla nikdy vydána - a nikdy nebude, zdůrazňuje Poiré, protože záběry s vystřiženými scénami byly pro nedostatek místa zničeny. Deseti minut, které byl nucen z filmu vystřihnout, hodně lituje: "Podvolil jsem se distributorovi, který na mě tlačil, abych čas dostal pod dvě hodiny. Vyčítám si to, protože jsem byl příliš měkký. Byl to moment v mém životě, kdy jsem byl megastar. Kdybych řekl ne, všichni by se zhroutili."
Poiré, známý svým ultrarychlým střihem, by pro jednou raději zvolnil tempo: "Film byl velmi, velmi rychlý. Byl bych rád, kdyby byl pro televizi trochu pomalejší, protože televize filmy zrychluje. Ale ten film vidělo v kinech 5 milionů lidí a byl velkým hitem na Canalu, a oni prostě nechtěli, abych ho jakkoliv měnil."
Stejný osud potkal i jeho film Návštěvníci 2: "Bylo tam několik naprosto skvělých záběrů ze středověku. Začali jsme točit dlouhou verzi, která měla být o dvacet minut delší, a Gaumont tvrdil, že není o nic lepší než krátká verze - což podle mě nebyla pravda. To samozřejmě znamenalo další náklady. Hudba se musela předělat. Ale nebyly to velké náklady..."
Zdroj: www.actu.gala.fr, www.bfmtv.com/people
V rozhovoru pro deník Le Parisien zveřejněném 13. dubna tohoto roku se režisér Jean-Marie Poiré ohlíží za vzestupy a pády, které zažil s hercem Gérardem Depardieu během různých natáčení. Existuje dlouhý seznam úspěšných filmů, které režíroval. Osmasedmdesátiletý Jean-Marie Poiré je režisérem několika kultovních komedií francouzské kinematografie. Ježíšek je neřád, Děda se dal na odboj, Návštěvníci... Tyto filmové hity rozesmály miliony Francouzů i ostatních Evropanů. V rozhovoru pro deník Le Parisien u příležitosti vydání svých pamětí Rire est une fête (nakladatelství Michel Lafon) Jean-Marie Poiré hovořil o své kariéře. Svěřil se s několika věcmi o hercích, s nimiž v minulosti pracoval, včetně Josiane Balasko, Christiana Claviera, Thierryho Lhermitta a Jean-Pierra Bacriho.
S odkazem na herce Gérarda Depardieu deníku prozradil: "Je to úplný blázen, ano. Své repliky, které si nepamatuje, lepí na oblečení ostatních herců. Všechno sní, všechno vypije, pokusil se ukrást můj vlastní nábytek z natáčení v nákladním autě. Je neuvěřitelný." Osmasedmdesátiletý režisér dodal, že ho ještě neviděl, že by se snažil někomu "lézt do zadku". Řekl také, že herec "mluví sprostě každé dvě minuty", že se proslavil "transgresivní rolí" ve filmu Les Valseuses (Buzíci, 1974). "Co se týče těch současných událostí kolem něj, nemám na to žádný názor. Už jsem ho dlouho neviděl," uzavřel.
V roce 1993 byl Jean-Marie Poiré, řečeno jeho oblíbeným výrazem, "králem kakaa". Svět mu ležel u nohou: film Návštěvníci (Les Visiteurs), na jehož scénáři, koprodukci a režii se podílel, se stal kasovním trhákem s více než 13 miliony diváků. Poté, co se tímto snímkem definitivně prosadil, není už syn producenta Alaina Poiré jen autorem svižných komedií (Děda se dal na odboj, Operace Corned Beef), ale i renomovaným režisérem schopným přilákat diváky do kin, o jehož spolupráci sní každý producent.
Někdy v tomto období mu zazvonil doma telefon: "Claude Berri mi jednou ráno zavolal a řekl: 'Někoho ti předám. Byl to Depardieu. Řekl mi, že by se mnou (a Clavierem) chtěl natočit film". Poiré se s Depardieuem neúspěšně míjel už několik let. Už ve filmu Operace Corned Beef snil o jeho obsazení do role kapitána Philippe Bouliera, kterou nakonec hrál Jean Reno.
Poiré brzy začal přemýšlet o fantaskním kriminálním filmu odehrávajícím se mezi Francií a Hongkongem, do jehož námětu se zamiloval s Christianem Clavierem během propagace filmu Návštěvníci. Depardieu měl hrát gangstera Carca a Clavier kněze Hervé Taraina.
Projekt vlastně přišel v ideální čas pro Poirého i Claviera, jeho partnera při psaní scénáře. Získali tak odklad pro psaní scénáře k pokračování Návštěvníků, který začali psát po natočení prvního filmu ("Chtěl jsem natočit oba najednou, ale investoři mi to nedovolili," říká režisér) a příležitost nabídnout nové originální duo, než Jean Reno bude mít volnou kapacitu na další natáčení.
Ale zatímco se zdálo, že projekt je v plném proudu, proces psaní se zastavil. "Málem jsme to vzdali," vzpomíná Jean-Marie Poiré. "Začalo to být poněkud strojové. Připadalo mi, že to vypadá spíš jako scénář Francise Vebera než jako některý z mých filmů, kde by bylo trochu poezie." Právě během pobytu v lázních, mezi dvěma procedurami, v bublinkové vaně, Poirému svitlo: "Viděl jsem před sebou svého anděla strážného a napadlo mě přidat je do filmu."
Poiré a Clavier tedy nepřepisovali scénář od začátku, ale rozhodli se přidat tento fantastický prvek doprostřed děje, jakmile Carco a Tarain dorazili do Francie, aby znovu oživili zápletku a zdůvodnili, proč by dvě tak nesourodé postavy měly zůstat spolu: "Upravili jsme to podle této nové myšlenky, ale stále jsme zachovali začátek, který byl zábavný. Myslím, že je třeba nechat fantazii rozvinout," říká Poiré. Na podobný problém narazil režisér už u filmu Návštěvníci. Gaumont měl pocit, že scény ve středověku jsou příliš dlouhé a že "v moderním světě to začíná být směšné až po půlhodině filmu". Přesto se mu podařilo prosadit svou vizi a rozhodl se znovu následovat svou intuici u filmu Strážní andělé.
Jean-Marie Poiré, který plánoval začít svůj příběh působivými akčními scénami v Hongkongu, má rád, když jeho filmy začínají tím, že "divák dostane facku", a teprve pak se ponoří do děje: "Protože ve Francii nemáme takové rozpočty jako americké filmy, musíte diváka zaujmout." A Poiré ví, jak to udělat: "Točím filmy, které se vymykají běžným zvyklostem. Důležité je udělat show. Vždycky jsem bojoval za to, abych měl stejné prostředky a stejnou kvalitu jako ostatní velké filmy své doby."
Film tak pro něj byl příležitostí, jak se naučit pracovat s počítačově generovanými scénami, které svěřil společnosti Médialab, dceřiné společnosti Canal Plus, jež je zodpovědná i za vizuální efekty filmů Deux Papas et la Maman (1996) se Smaïnem a Antoinem de Caunesem a Le Clone (1998) s Elie Semounem a Dieudonné.
Žádný komediální režisér neriskoval tak jako Jean-Marie Poiré. Strážní andělé je film, v němž je jeho styl (míchání žánrů, těsné záběry s krátkým ohniskem, trhavý střih) nejprůbojnější: "Nemám styl. Můj styl je příběh. Styl si vybírám podle toho, co chci vyprávět. Všechno slouží příběhu," říká. Jeho filmy jsou pro něj víc než jen komedie: "Vždycky jsem říkal, že jsou to filmy, které se dají brát vážně. Andělé strážní jsou od začátku vážný film. Je to o chlápkovi, který zemře, jsou tam rvačky, čínská mafie, chlápek udělá něco ošklivého knězi...".
V Hongkongu byly honičky v autech a na lodích točeny bez povolení. "Mohli jsme natočit automobilové honičky, ale museli jsme dodržovat silniční zákon! Kaskadérské kousky s motorovými čluny na plný plyn se moc nepovedly. Číňané nás nebrali příliš vlídně," směje se Poiré, který byl během natáčení filmu Operace Corned Beef také "vyhoštěn" z Mexico City.
Příběh hongkongského natáčení Andělů strážných se během let stal legendárním - umocněn oficiálním "filmem o filmu", který zachází až příliš daleko. V tomto dokumentu Poiré tvrdí, že výbuch na place ohrozil letadlo, které se snažilo přistát. O deset let později si uvědomuje, že pravda je méně spektakulární: "Upřímně si myslím, že ta historka o únosu letadla je trochu přehnaná. Letadlo se chystalo vzlétnout a pilot před sebou uviděl velký sloup ohně (směje se). Všichni byli vyděšení, volali nám a ptali se, co se děje," říká a pak dodává: "To já jsem mohl dopadnout daleko hůř. Málem bylo po mě! Přívěsné čluny byly tak rychlé, že do mě v jednu chvíli narazily a vyhodilo mě to z lodi. Měl jsem štěstí, že náš kameraman byl hbitý a silný jako atlet. Podařilo se mu mě chytit, zrovna když jsem se začal potápět. Nevím, co se mohlo stát. Byli jsme uprostřed vln. Byli tam i žraloci a já nejsem zrovna dobrý plavec..."
Jean-Marie Poiré také tvrdí, že jeho tým poškodil sochu Margaret Thatcherové, která měla být odhalena a byla opravena, jak nejlépe to šlo, včas před ceremoniálem, na kterém měla být bývalá britská premiérka přítomna. "Bydlela v hotelu ve vedlejším pokoji. Slyšel jsem její chrápání," říká režisér.
Fascinován atmosférou Hongkongu Jean-Marie Poiré neúnavně natáčel a z natáčení odešel s původní stopáží 2 hodiny 50 minut, kterou později zkrátil na 2 hodiny 05 minut s pomocí střihačky Catherine Kelberové, jejíž talent si pochvaluje: "Byla velmi dobrá ve výběru záběrů. Měla skvělý smysl pro to, co je vtipné. Dala mi toho ohromně moc." Jejich spolupráce však zdaleka nebyla jednoduchá: "Když došlo na samotný střih, dělal jsem víc to, co jsem chtěl já, než to, co chtěla ona. Stříhal jsem snímky rychleji než ona, což ji někdy rozčilovalo. Ona dělala úžasné střihy a já jsem přišel a řekl jí, že na její střihy kašlu, a vyhodil jsem je! Ale spíš jen výjimečně jsem našel záběr, který byl vtipnější než to, co vymyslela ona!"
Verze Strážných andělů s časem 2:05 nebyla nikdy vydána - a nikdy nebude, zdůrazňuje Poiré, protože záběry s vystřiženými scénami byly pro nedostatek místa zničeny. Deseti minut, které byl nucen z filmu vystřihnout, hodně lituje: "Podvolil jsem se distributorovi, který na mě tlačil, abych čas dostal pod dvě hodiny. Vyčítám si to, protože jsem byl příliš měkký. Byl to moment v mém životě, kdy jsem byl megastar. Kdybych řekl ne, všichni by se zhroutili."
Poiré, známý svým ultrarychlým střihem, by pro jednou raději zvolnil tempo: "Film byl velmi, velmi rychlý. Byl bych rád, kdyby byl pro televizi trochu pomalejší, protože televize filmy zrychluje. Ale ten film vidělo v kinech 5 milionů lidí a byl velkým hitem na Canalu, a oni prostě nechtěli, abych ho jakkoliv měnil."
Stejný osud potkal i jeho film Návštěvníci 2: "Bylo tam několik naprosto skvělých záběrů ze středověku. Začali jsme točit dlouhou verzi, která měla být o dvacet minut delší, a Gaumont tvrdil, že není o nic lepší než krátká verze - což podle mě nebyla pravda. To samozřejmě znamenalo další náklady. Hudba se musela předělat. Ale nebyly to velké náklady..."
Zdroj: http://www.actu.gala.fr, http://www.bfmtv.com/people
V rozhovoru pro deník Le Parisien zveřejněném 13. dubna tohoto roku se režisér Jean-Marie Poiré ohlíží za vzestupy a pády, které zažil s hercem Gérardem Depardieu během různých natáčení. Existuje dlouhý seznam úspěšných filmů, které režíroval. Osmasedmdesátiletý Jean-Marie Poiré je režisérem několika kultovních komedií francouzské kinematografie. Ježíšek je neřád, Děda se dal na odboj, Návštěvníci... Tyto filmové hity rozesmály miliony Francouzů i ostatních Evropanů. V rozhovoru pro deník Le Parisien u příležitosti vydání svých pamětí Rire est une fête (nakladatelství Michel Lafon) Jean-Marie Poiré hovořil o své kariéře. Svěřil se s několika věcmi o hercích, s nimiž v minulosti pracoval, včetně Josiane Balasko, Christiana Claviera, Thierryho Lhermitta a Jean-Pierra Bacriho.
Osmasedmdesátiletý režisér dodal, že ho ještě neviděl, že by se snažil někomu "lézt do zadku". Řekl také, že herec "mluví sprostě každé dvě minuty", že se proslavil "transgresivní rolí" ve filmu Les Valseuses (Buzíci, 1974). "Co se týče těch současných událostí kolem něj, nemám na to žádný názor. Už jsem ho dlouho neviděl," uzavřel.
Depardieu měl hrát gangstera Carca a Clavier kněze Hervé Taraina.
Poiré a Clavier tedy nepřepisovali scénář od začátku, ale rozhodli se přidat tento fantastický prvek doprostřed děje, jakmile Carco a Tarain dorazili do Francie, aby znovu oživili zápletku a zdůvodnili, proč by dvě tak nesourodé postavy měly zůstat spolu: "Upravili jsme to podle této nové myšlenky, ale stále jsme zachovali začátek, který byl zábavný. Myslím, že je třeba nechat fantazii rozvinout," říká Poiré. Na podobný problém narazil režisér už u filmu Návštěvníci. Gaumont měl pocit, že scény ve středověku jsou příliš dlouhé a že "v moderním světě to začíná být směšné až po půlhodině filmu". Přesto se mu podařilo prosadit svou vizi a rozhodl se znovu následovat svou intuici u filmu Strážní andělé.
Žádný komediální režisér neriskoval tak jako Jean-Marie Poiré. Strážní andělé je film, v němž je jeho styl (míchání žánrů, těsné záběry s krátkým ohniskem, trhavý střih) nejprůbojnější: "Nemám styl. Můj styl je příběh. Styl si vybírám podle toho, co chci vyprávět. Všechno slouží příběhu," říká. Jeho filmy jsou pro něj víc než jen komedie: "Vždycky jsem říkal, že jsou to filmy, které se dají brát vážně. Andělé strážní jsou od začátku vážný film. Je to o chlápkovi, který zemře, jsou tam rvačky, čínská mafie, chlápek udělá něco ošklivého knězi...".