Patachou

/ 10 června, 1918

10.6.1918 – Paříž, Francie
30.4.2015 (96 let) – Neuilly-sur-Seine, Francie

Patachou alias Henriette Ragonová, dcera Maurice Ragona a Marie-Célestine Vizet, vyrostla v Paříži. Měla několik zaměstnání, dělala písařku, prodavačku bot, cukrářku, starožitnici. Během druhé světové války pracovala v továrně Gnome et Rhône. Tam se seznámila s inženýrem Jeanem Billonem, kterého si vzala a s nímž měla syna, hudebníka a skladatele Pierra Billona. V roce 1948 si se svým manželem otevřela čajovnu na Montmartru v přístavbě pekárny, kterou pojmenovala Chez Patachou, a restauraci, kam si najala harmonikáře jako doprovod ke svému zpěvu pro pobavení hostů. Její zákazníci zjistili, že má krásný hlas a umí dobře zpívat. Pařížští novináři ji přejmenovali podle jejího kabaretu na Patachou. Její kariéra a kabaret měly velký úspěch a staly se jedním z pilířů francouzského šansonu.
Její vlastní kariéra začala roku 1950 s prvními oficiálními nahrávkami. Zpívá pod jménem Lady Patachou v ABC, pak v Bobinu, pak na turné po Francii a po celém světě.
V prosinci 1952 ve studiu Chopin-Pleyel natočila devět titulů pro album Patachou chante Brassens, což byly písně zpěváka Georgese Brassense, který začínal u ní v restauraci.
Jacques Brel zpíval s Patachou tři roky. Patachou také vystupuje s mnoha umělci, včetně Édith Piaf, Charlesem Aznavourem, Huguesem Aufrayem, Michelem Sardou, nebo Claude Nougarem a Romualdem.
Od roku 1953 působila v Palladiu v Londýně, Waldorf-Astorii a Carnegie Hall v New Yorku, ve všech velkých městech Spojených států, kde její kariéra trvala více než dvacet let, a také v Montrealu, na Středním východě a v Hong Kongu.
V roce 1958 nahrála desku písní Aristida Bruanta pod uměleckým vedením Borise Viana. V roce 1959 vydala desku s názvem La Chose ou les ratés de la trifle, který byla ale okamžitě cenzurována. Na začátku 70. let procestovala Japonsko a Švédsko, kde její přirozený pařížský projev zvedal diváky ze židlí.
Zároveň se věnovala herecké kariéře. Od počátku 50. let ji oslovil kino a divadlo, zejména Jean Renoir a Francouzský kankán (1954) a Sacha Guitry. Od 80. let se Patachou stala více viditelnou na plátně i v televizi, kromě jiného velmi pozoruhodným výkonem v roli děsivé „matriarchy“ na invalidním vozíku v seriálu Orages d’été nebo v televizním filmu Pris au trappe (děsivá teta vraha, který zmanipuluje slepého policejního komisaře a usvědčí nevinného člověka).
Jejím druhým manželem byl americký filmový producent Arthur Lesser.

2003
Saltimbank

2001
Belphegor: Fantom Louvru

2000
Félixova dobrodružství
Herci

1999
Pola X

1993
Cible émouvante

1992
Chasse gardée

1990
Le Champignon des Carpathes
Les Matins chagrins

1987
La rumba

1986
Faubourg Saint-Martin

1955
Francouzský kankán
Napoléon

1953
Femmes de Paris

1952
Jouons le jeu

1954
Patachou Chante Brassens

1955
Olympia 55

1968
Tour Eiffel
Patachou chante Bruant
Patachou At Carnegie Hall
Histoire de Roses
Brave Margot
International Soiree

1953
Patachou avec Leo Clarens Et Son Orchestre

1955
La Complainte De La Butte

1956
Paris C’est Une Blonde

1957
Bravo Patachou

1959
Les Chansons Que J’Aurais Aimé Créer

1967
Patachou Rencontre Brassens

1970
Folies Bergère With Patachou With Georges Ulmer Orchestra Conducted By Jo Basile

1974
Succès des Années 40

1988
Georges Brassens – J’Ai Rendez-Vous Avec Vous – Intégrale

1989
Patachou