Simone Signoret

/ 25 března, 1921

25.3.1921 – Wiesbaden, Německo
30.9.1985 (64 let) – Auteuil-Anthouillet, Francie
Tvář Simone Signoretové na filmových plakátech pařížského metra v březnu 1982 vypadala ještě starší než jejích 61 let. Stále byla kasovním tahákem, ale film L’étoile du Nord (1982) měl být její poslední premiérou v kinech; hrála v něm paní domácí. Signoretová se během druhé světové války dlouho učila u filmu, většinou jako komparzistka a občas se dostala k jedné replice. Během nacistické okupace Francie pracovala bez oficiálního povolení, protože její otec, který uprchl do Anglie, byl Žid. Filmovala téměř neustále a jako komparzistka si vydělala dost na to, aby uživila svou matku a tři mladší bratry. Průlom mezi mezinárodní hvězdy jí přinesl až osmatřicetiletý britský film Pokoj na vršku (1958). Její Alice Aisgillová, nešťastně vdaná žena, která doufá, že našla pravou lásku, vyzařovala skutečnou vřelost ve všech scénách – nejen v těch ložnicových. Byla to stejná žena jako Dedee, prostitutka, která najde pravou lásku ve filmu Dédée d’Anvers (1948), který o deset let dříve režíroval Signoretové první manžel Yves Allégret. Hollywood ji lákal po celá padesátá léta, ale Signoretové i jejímu druhému manželovi Yvesu Montandovi byla odmítnuta víza do Spojených států; jejich pokrokové politické aktivity se nelíbily ultrakonzervativnímu mccarthyovskému smýšlení, které v té době ovládalo USA. V roce 1960 dostali víza, aby mohl Montand, zpěvák, vystupovat v New Yorku a San Francisku. V březnu 1960 byli v Los Angeles, když Signoretová obdržela Oscara za nejlepší ženský herecký výkon, a zůstali tam, aby Montandová mohla hrát po boku Marilyn Monroe ve filmu Milujme se (1960). Filmem Signoretové, který je nejčastěji uváděn v televizi a který se v roce 1995, čtyři desetiletí po svém vzniku, dočkal obnovené premiéry v kinech, je francouzský thriller Ďábelské ženy (1955). Chladná postava, kterou Signoretová hraje, je vrcholem jejího hereckého umění. Typičtější pro její tvorbu je ovšem spíše hraběnka ve filmu Loď bláznů (1965), ve kterém si zahrála i Vivien Leighová, což více než zdvojnásobilo její šance být ve sbírce hodnotných filmů ve videopůjčovně nebo knihovně.


Kočka (Gabin)
Vdova Coudercová (Delon)
Spálené stodoly (Delon)
Hoří Paříž? (Belmondo, Delon)
Bonbóny s pepřem (Belmondo)
Slavné lásky (Belmondo, Delon)



Share this Post