Tetovaný vs. Muž který stoupl v ceně
Film Tetovaný z roku 1968 dal dohromady dvě veliké hvězdy francouzského filmu – Jeana Gabina a Louise de Funése. Nutno dodat, že velmi nesourodé hvězdy – Funésovo živé a rtuťovité „přehrávání“ bylo v kontrastu s Gabinovým klidným až civilním projevem asi jako souboj myši s medvědem. Nicméně, v tomto článku nepůjde ani tak o herce, jako o film samotný, respektive jeho námět, nebo, ještě respektivněji, o jeho myšlenku. V roce 1967 byl scénárista Alphonse Boudard (mj. spolupracoval často s Gabinem když zrovna Michel Audiard neměl čas nebo spíše náladu) pověřen napsáním filmu pro Gabina a Funése. Boudard tedy použil jednu ze svých povídek, Gégène le tatoué, a vytvořil komedii o muži, kterému slavný malíř vytetoval na záda svůj obraz, a o bohatém obchodníkovi, který chtěl mít všechna díla svého „zbožňovaného“ malíře, a to včetně onoho tetovaného muže. Boudard v průběhu psaní ale neustále narážel na různé připomínky na úpravy scénáře ze strany obou hlavních protagonistů, takže ve výsledku nakonec sám nechal soudně odstranit své jméno z titulků filmu, neboť, jak sám řekl, autorem konečného scénáře byl Pascal Jardin. Tomu se nakonec povedlo zapracovat všechny námitky obou hvězd, ale i tak režisér Denys de La Patellière natáčel Tetovaného ve velmi nepříjemné atmosféře.
Rok před tímto natáčením ovšem přichází do českých kin absurdní podobenství vyjímečného scénáristy a režiséra Jana Moravce (mj. bývalý manžel zpěvačky Marty Kubišové) nazvané Muž, který stoupl v ceně – satirická a velmi chytrá komedie s Jozefem Krónerem v hlavní roli. Snímek je o muži, který se vlivem náhodných okolností místo pátečního odchodu z práce k rodině ocitá ve vinárně s podivnými hosty, následné dva dny si nepamatuje a přijde k sobě až v pondělí ráno. Potud je jeho příhoda celkem běžná – nicméně pak se stanou dvě věci. Muž objeví, že má na zádech vytetovaný jakýsi obraz od známého malíře ( aha!!! ) a následně tento malíř velice originálním způsobem zemře. Króner, jehož záda tedy představují poslední dílo významného malíře, je nyní „muž, který stoupl v ceně“. Nebudu se tady rozepisovat o ději celého filmu, jen prozradím, že je to po všech stránkách vyjímečný a dodnes nedoceněný snímek, na jehož realizaci se podepsal i nestor české komedie Zdeněk Podskalský, a který stojí rozhodně za shlédnutí.
Oba dva filmy se stejným námětem, nebo, chcete-li, myšlenkou, vznikly v rozpětí jednoho roku, takže se nedá jednoznačně říci čí byl původní nápad – jisté ale je, že Alphonse Boudard napsal a vydal svou povídkovou novelu Gégène le tatoué již v roce 1965. Je tedy možné, že si ji scénárista Jan Moravec přečetl, a na jejím základě vytvořil také komediální, ale zcela odlišný příběh. Ať je to tak či onak, můžeme být jen rádi, že takové originální snímky pro potěchu diváka vznikaly (a doufám že budou vznikat i nadále).