Alain Goraguer
Jeho jméno je spojeno s velkými jmény francouzské písně, jako jsou Serge Reggiani, Boris Vian, Boby Lapointe, Jean Ferrat a Serge Gainsbourg.
Jeho rodina žila v Nice, kde mladý Alain studoval hru na klavír. Po maturitě se ve dvaceti letech setkal s klavíristou Jackem Diévalem, který mu poradil, aby pokračoval ve studiu klavíru. Alain studoval harmonii u Juliena Falka a brzy se umístil na druhém místě v amatérském jazzovém turnaji.
Poté se vrátil do Paříže, kde se zdokonalil ve hře a začal se věnovat jazzu. V Saint-Germain-des-Prés, kde doprovázel zpěvačku Simone Almu, se seznámil s Borisem Vianem. Společně napsali Je bois, La Java des bombes atomiques, Fais-moi mal Johnny (vytvořila Magali Noël) a Ne vous mariez pas les filles. Goraguer napsal hudbu k filmu J’irai cracher sur vos tombes (1959) a také spolupracoval s Borisem Vianem. Téměř deset let byl hlavním aranžérem písní Bobyho Lapointa, včetně jeho největších hitů, od Aragon et Castille (1960) po La Maman des poissons (1969).
Dělal také orchestrace pro mladého umělce Serge Gainsbourga, jehož alba aranžoval až do Gainsbourg Percussions (1964). S Gainsbourgem se Goraguer podepsal pod několik filmových skladeb, včetně filmu L’Eau à la bouche (1960).
S příchodem mladší generace interpretů se zrodil nový styl hudebního doprovodu. Denis Bourgeois, první producent Serge Gainsbourga u Philipsu, se stal producentem mladé France Gall, která debutovala v roce 1963, a požádal Alaina Goraguera, aby aranžoval její písně, což Goraguer dělal až do roku 1968. Některé jeho orchestrace pro „Lolita de la chanson“ se staly popovou klasikou. Píseň Poupée de cire poupée de son, která získala velkou pozornost a ocenění (Grand Prix na soutěži Eurovision Song Contest 1965), vynesla Goraguerovi titul „aranžér par excellence“ a otevřela cestu k obnovení orchestrace.
Až do 70. let 20. století aranžoval písně mnoha zpěvaček a zpěváků, například Adama, Brigitte Bardot, Brigitte Fontaine, Juliette Gréco, Mélina Mercouri, Joe Dassin, Nana Mouskouri, Georges Moustaki, Régine a mnoho dalších.
Vrcholu své aranžérsko-orchestrální tvorby dosáhl, když ho Jean Ferrat požádal o hudební doprovod ke svému repertoáru (Potemkine, La Montagne, Deux enfants au soleil, Raconte-moi la mer…). Všechny úpravy Ferratova díla jsou jeho zásluhou.
Složil řadu filmových melodií, například k filmům La Planète Sauvage Reného Lalouxe a Případ Dominici Clauda Bernarda-Auberta. Pod pseudonymem Paul Vernon napsal také soundtracky k mnoha pornografickým filmům.
Deux jours à tuer
1993
Výstražné znamení
1987
Adieu je t’aime
1983
Chambres d’amis très particulières
L’Initiation d’une femme mariée
1982
Dames de compagnie
1981
Garçonnières très spéciales
1980
Charlie Bravo
Croisières pour couples en chaleur
Le Retour des veuves
Les nymphomanes
Secrétariat privé
1979
La Grande lèche
Le droit de cuissage
1978
Auto-stoppeuses en chaleur
Cuisses infernales
Excès pornographiques
Les Filles du régiment
Fièvres nocturnes
La Maison des phantasmes
La Rabatteuse
Miss Partouze
Salopes et vicieuses
Veuves en chaleur
1977
L’Aigle et la colombe,
Sarabande porno
Stella
1976
Du côté des tennis
L’Essayeuse
P… comme pénétration
Safari porno
1975
Les Bas de soie noire
Hard Love
Indécences
La Villa
Les Noces de porcelaine
Víc než pouhý strach
1974
Le Rallye des joyeuses
1973
Divoká planeta
Mlčenlivý
Případ Dominici
1972
Les Portes de feu
1971 Na stromě
1970
La servante
1967
Un choix d’assassins
1966
L’Homme de Marrakech
1965
Le Dix-septième ciel
Nick Carter et le trèfle rouge
1964
Agent spécial à Venise
1963
Blague dans le coin
Strip-tease
1961
Le Sahara brûle
1960
Les Héritiers
Les Loups dans la bergerie
1959
Le Bel âge
J’irai cracher sur vos tombes
1958
Le Piège
1957
Kapesní láska
1957
Cabaret du soir
