Annie Girardot
28.02.2011 (79 let) – Paříž, Francie
Už v dětství ji přitahovalo divadlo, ale po vzoru matky se nejprve stala zdravotní sestrou. Při zaměstnání navštěvovala dramatické kurzy Henryho Bosca a Jeana Meyera, než začala v roce 1949 studovat herectví u Henriho Rollana na pařížské Konzervatoři. Po večerech hrála na malých pařížských scénách a zároveň vystupovala jako tanečnice v kabaretech. První divadelní angažmá absolvovala v letech 1954-57 v Comédii Française, na jejíž scéně slavila v roce 1956 úspěch ve hře Jeana Cocteaua Psací stroj, a téhož roku se stala laureátkou Ceny Suzanne Bianchettiové jako herecká naděje za roli Gisely, která pomáhá trojici studentů vydírat profesora, v dramatu Muž se zlatými klíči.
Od poloviny 50. let sbírala zkušenosti před filmovou kamerou, kde se však musela spokojovat pouze s epizodními rolemi v nepříliš zdařilých filmech. První velké příležitosti jí poskytl teprve italský režisér Luchino Visconti, když ji v roce 1958 vybral za partnerku Jeanu Maraisovi do své inscenace hry Williama Gibsona Dva na houpačce a krátce nato jí svěřil roli Maggie ve hře Arthura Millera Po pádu. Obsadil ji rovněž do svého slavného filmu, sociálního dramatu Rocco a jeho bratři, v němž ztělesnila nešťastnou milánskou prostitutku Naďu, která se marně snaží vymanit z periferie společnosti. Během 60. let působila střídavě ve Francii a Itálii, kde pod vedením významných tvůrců vytvořila několik portrétů rozporuplných mladých žen pochybných charakterů, jimž osud příliš nepřeje, a které neoplývají ani atraktivním vzhledem, ani se nevyznačují psychickou a intelektuální výlučností. Mezinárodní úspěch v podobě Volpiho poháru na MFF v Benátkách 1965 jí přinesla úloha osamělé Kay, prožívající uprostřed New Yorku krátké citové vzplanutí k francouzskému herci (Maurice Ronet), v komorním melodramatu podle románu Georgese Simenona Tři pokoje na Manhattanu.
Prudký vzestup její kariéry způsobila koncem 60. let úloha zklamané Catherine Collombsové, jejíž manžel – ambiciózní TV reportér (Yves Montand) ji podvádí s mladou Američankou (Candice Bergenová), v melodramatu Žít a užít. V následujícím desetiletí se stala jednou z nejoblíbenějších francouzských hereček díky postavám moderních emancipovaných žen, které s inteligencí, citem i smyslem pro trpký humor přemáhají složitosti života, žen povahově vyhraněných, rozhodných a energických, jindy zas rozmarných, povrchních a lehkomyslných, ale také nešťastných a trpících: profesorka Daniéle Guénotová, která se zamiluje do svého žáka, v dramatu podle skutečné události Umřít na lásku ; staropanensky odměřená a citově vyprahlá Muriel Bouchonová, s níž se během krátkého pobytu v lázeňském městečku sblíží stejně osamělý starý mládenec (Philippe Noiret), v komorním příběhu Stará panna; zoufalá matka Madeleine Girardová, pátrající po příčinách smrti své unesené dcery, v psychologicko-kriminálním dramatu Prožít si své peklo. Působivý výkon, oceněný Césarem 1975, podala v roli renomované lékařky Françoise Gaillandové, o jejímž neuspořádaném manželství a boji se zákeřnou chorobou vypráví psychologické drama Nejcennější co mám.
Ke zvýšení její popularity přispěla řada ztřeštěných komedií (Erotissimo, Novicky, Jeden hot a druhý čehý, Něžné kuře, Sukničkář, Ukradli torzo Jupitera), z nichž mnohé se však svými kvalitami nevymykaly žánrovému standardu. Počátkem 80. let se A. G. ocitla v osobní krizi, neboť divadlo Casino de Paris, které si pronajala se svým partnerem, scenáristou, textařem, hudebním a film. režisérem Bobem Decoutem, zcela finančně zkrachovalo.
Pomlouvačné útoky tisku zpochybňující její uměleckou poctivost a problémy s vlastní dcerou Giulií způsobily její několikaletou tvůrčí odmlku. Ačkoliv její návrat před kameru nevyvolal žádnou senzaci, role, které jí nabídli začínající režiséři, ji zaujaly natolik, že se rozhodla jejich zajímavé filmy (Černá listina, Vzpomínky, vzpomínky, Sbohem, jezevče) svým jménem zaštítit a zaručit tak částečně jejich diváckou úspěšnost. Césarem 1995 byl oceněn její výkon ve vedlejší roli paní Thénardierové ve zmodernizovaném filmovém přepisu románu Victora Huga Bídníci 20. století (Belmondo). Na podzim 1993 pobývala v Praze, kde natáčela TV seriál z vězeňského prostředí. Byla oficiálním hostem MFF Artfilm v Trenčanských Teplicích 1999 a MF dětského filmu ve Zlíně 2000.
Pro ČT o ní natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák v cyklu Francouzské rozhovory hodinový dokument s názvem Annie Girardotová, interview (1999). Je autorkou autobiografické knihy Vivre d’aimer (1989, Žít láskou). V letech 1962-80 byla provdána za italského herce Renata Salvatoriho, po jehož boku účinkovala v několika filmech (Rocco a jeho bratři, Smog, Nejkratší den, Stalo se v Turíně).
I pro lásku se zabíjí – a.z.
2007
Boxes
Christian
2006
C’est beau une ville la nuit
Rok v mém životě
2005
Jak sbalit super kost
Utajený
2003
Velká potopa
2002
Epsteinova noc
2001
Ceci est mon corps
Pianistka
2000
T’aime
1998
Préférence
L’Âge de braise
1996
Les Bidochon
1995
Bídníci 20. století
1994
Les Braqueuses
1993
Portagli i miei saluti – avanzi di galera
1992
Alibi perfetto
1991
Děkuji, živote
Stále sami
1990
Faccia di lepre
Jsou dny… a úplňky
1989
Cinq jours en juin
Komedie lásky
Ruf
1988
L’Altro enigma
Prisonnières
The Legendary Life of Ernest Hemingway
1985
Adieu blaireau
Nečekaná zrada
1984
Souvenirs souvenirs
Černá listina
1981
Celou dlouhou noc
La Revanche
Černý talár pro vraha
Život jde dál
1980
Le Coeur à l’envers
Ukradli torzo Jupitera
1979
Bobo Jacco
Mluv, mluv, zajímáš mě
Silnice Řím – Neapol neprůjezdná!
Sukničkář
1978
Jeden hot a druhý čehý
La clé sur la porte
Láska s otazníkem
Něžné kuře
Vas-y maman
1977
L’Affaire
Jambon d’Ardenne
Le Point de mire
Poslední polibek
Prožít si své peklo
1976
D’amour et d’eau fraîche
Nejcennější co mám
Prší na Santiago
Případný sňatek možný
1975
Cikán
Il Faut vivre dangereusement
Il Sospetto
1974
Facka
Juliette a Juliette
Ursule et Grelu
1973
Léčba šokem
Není kouře bez ohně
1972
Elle cause plus, elle flingue
La Mandarine
Les feux de la chandeleur
Stará panna
1970
Le Clair de terre
Nepije, nekouří, nedroguje, ale … povídá!
Novicky
Storia di una donna
Umřít na lásku
1969
Brzy bude konec světa
Dillinger je mrtvý
Erotissimo
Metti, una sera a cena
Modré goloásky
Muž, který se mi líbí
Sémě člověka
Život, láska, smrt
1968
La Bande à Bonnot
1967
Novinář
Čarodějky
Žít a užít
1965
Déclic et des claques
The Dirty Game
Trois chambres à Manhattan
Una Voglia da morire
1964
L’Autre femme
Dobré rodiny
La bonne soupe
Pán ze společnosti
La Ragazza in prestito
Žena opice
1963
Nejkratší den
Stalo se v Turíně
La Vice et la vertu
Vyhnání z manželství
1962
Le Crime ne paie pas
Nevítaný dědic
Pourquoi Paris?
Smog
1961
21 rue Blanche à Paris
Amours célèbres
Le rendez-vous
La Proie pour l’ombre
1960
La Corde raide
Francouzka a láska
Recours en grâce
Rocco a jeho bratři
1958
Le désert de Pigalle
Maigret klade past
1957
L’Amour est en jeu
Le Rouge est mis
Reproduction interdite
1956
L’homme aux clefs d’or
Treize à table
Madame Marguerite (od Roberto Athayde)
2001
Noc v zahradách španělských (od Alana Bennetta)
1998-1999
Le 6 e Ciel (od Louis-Michel Colla)
1997
Sestup do potěšení (od Jean-Pierre Coffee)
1995-1996
Les Chutes du Zambeze (od Daniel Soulier)
1993
Madame Marguerite (od Roberto Athayde)
1992
La Famille écarlate (od Jean-Loup Dabadie)
1991
Heldenplatz – Náměstí hrdinů (od Thomase Bernharda)
1988
Král umírá (od Eugène Ionesco)
1987
První mládeže (od Christian Giudicelli)
1986
L’Avare (od Molière)
1975
Madame Marguerite (od Roberto Athayde)
1966
Persephone (od Igora Stravinského)
Sám v temnotě (od Frederick Knott)
1965
Po pádu (od Arthur Miller)
Den želvy (od Pietro Garinei a Sandro Giovannini)
1960
L’Idiote (od Marcela Acharda)
1958
L’Impromptu de Barentin (od André Maurois)
1959
Deux sur la balançoire (od Williama Gibsona)
1957
Bídníci (od Paul Achard na námět Victor Hugo)
Mademoiselle (od Jacques Deval)
Falešný Following (od Marivaux)
Příliš čestná žena (od Armanda Salacroua)
1956
Krocan (od Georgese Feydeaua)
L’Amour Médecin (od Molièra)
Night of the Kings (od Williama Shakespeara)
Psací stroj (od Jeana Cocteaua)
Amédée and the Gentlemen in Row (od Jules Romains)
Les Femmes savantes (od Molière)
1955
Vyhlášení provedeny Marie (od Paul Claudel)
Chcete-li neviňátek, plné ruce práce s tím (od André Maurois)
The Game of Love and Chance (od Marivauxa)
1954
Les Boulingrin (od Georgese Courteline)
Eiffelova věž, co zabíjí (od Guillaume Hanoteau)
Tartuffe ou l’Imposteur (od Molièra)
The Magnificent Lovers (od Molièra)
La Paix chez soi (od Georges Courteline)
1951
La Reine Mère ou les Valois terribles (od Pierre Devauxe)
