Franck de la Personne
29.10.1963 – ???, Francie
Jeho otcem byl Jacques La Personne, alias Jacques de La Personne nebo La Personne (1926-2012), jeho matka Jacqueline Charlotte Poinson.
Po studiu v roce 1980 na kurzu Raymond-Girard, kde získal první cenu Jean-Paul-Belmonda, nastoupil na Národní konzervatoř dramatického umění v Paříži ve třídě Michela Bouqueta, kde zůstal až do získání diplomu v roce 1986. Kromě lekcí na konzervatoři natáčí pro televizi a kino.
V roce 1981 spolupracoval s firmou Transatlantic Video na vývoji své postavy Huberta pro French Intermedia, která se později stala známá jako La Lesson du Dr Taylor. Tento francouzský výukový program, vyvinutý universitou Yale University (USA) a distribuovaný na americkém kontinentu, mu vynesl rytířský titul v Řádu umění a literatury pro Frankofonii.
V letech 1983 a 1984 se na TF1 podílel na moderování mládežnické show Vitamine pod pseudonymem Victor. V letech 1992 a 1993 spolumoderoval další program pro mladé publikum Sparadra na France 2, ve kterém ztvárnil fantastickou postavu Ono.
Poté se zúčastnil na M6 ve Fantasmagic a poté v Cours, parodii na show La Classe v eroticko-komediálním pořadu Sexy Zap (dvě série o více než 52 epizodách).
V letech 1995 až 2000 v regionech France 3 hrál surrealistického svatého Františka v Les Brèves de saint François pod vedením Jeana-Louise Fourniera.
Podílel se na více než čtyřiceti filmových snímcích a zhruba stejně televizních filmech, kolem dvaceti TV sérií (včetně Palace Jeana-Michela Ribese a Rolanda Topora, Terre de Lumière Stéphana Kurce, Les Vivants et les Morts Gérarda Mordillata a No Limit Luca Bessona) a více než dvaceti divadelních hrách. Byl také zručným režisérem, což můžeme vidět v autorských filmech, jako je Rembrandt od Charlese Mattona (s Klaus-Maria Brandauerem), tak v angažovaných snímcích, jako je Le Grand Retournement od Gérarda Mordillata, nebo v úspěšných francouzských populárních komediích, jako jsou Le Derrière a Palais-Royal od Valérie Lemercier nebo Case Départ a Le Crocodile du Botswanga od Lionela Steketee, Fabrice Éboué a Thomase N’Gijola. Účinkoval také v zahraničních filmech jako Welcome to Monte-Carlo Thomase Bezuchy.
Franck de La Personne podporoval jako politik kandidaturu Marine Le Penové v prezidentských volbách v roce 2017. Kandidoval i do parlamentních voleb, které následovaly v Sommě s podporou Národní fronty, ale byl vyřazen v prvním kole. Jako věrná podpora Floriana Philippota se krátce poté připojil ke straně Les Patriotes, kterou v roce 2019 opustil, aby založil vlastní stranu La Gauche patriote.
Venise sous la neige
2014
Le Crocodile du Botswanga
2013
Le Grand retournement
2012
Oui, šéfe!
2011
Case départ
Monte Carlo
2010
Gigola
2008
Útěk Ludvíka XVI.
2007
Přežít s vlky
2005
Taková normální královská rodinka
2003
Kotlety
2000
Herci
1999
Le Derrière
Rembrandt
1998
Alice a Martin
1997
Lucie Aubracová
Markýza
Quadrille
1996
Vzpomínky na Paříž
1994
Pomsta jedné plavovlásky
1993
Chacun pour toi
1992
Les Amies de ma femme
Číslo
1991
Báječné časy
1990
Feu sur le candidat
1989
L‘ Invité surprise
Un père et passe
1988
Pošlete housle
Ženská záležitost
1985
Péril en la demeure
