Citát ze zdroje Tom Key dne 26. 10. 2023, 15:04

Tvář Christiana Marina je známá všem filmovým fanouškům, protože z ní sálá laskavost, veselí a přátelství. Tento šaramantní herec spolupracoval při mnoha příležitostech s Louisem de Funèsem. Natáčeli spolu Les Tortillards (1960), La Belle Americaine (1961), Pouic, Pouic (1963), Četník ze Saint-Tropez (1964), Četník v New Yorku ( 1965), Četník se žení (1968) a Četník ve výslužbě (1970). Lze říci, že během deseti let Christian Marin Funése velmi dobře poznal.

Christian Marin uměl zahrát různé charaktery, od melancholického a zamilovaného prodavače zmrzliny až po nonšalantního a unaveného komorníka, a samozřejmě také přátelského četníka Merlota. Připomeňme také, že hrál dlouhou dobu postavu Laverdure v televizním seriálu Knights of the Sky (1967-1970).

Rozhovor s Christianem Marinem 19. ledna 2007

Pane Marine, začínal jste v roce 1959 ve filmu La marquise d'ô od Clauda Barmy, jak jste se dostal k točení filmů?
Postupně, prostřednictvím divadelní sítě. V té době se mladí herci objevovali v divadle, kde si jich producenti začali všímat. Byl jsem objevenv 60. letech!

Robert Dhéry, Colette Brosset, Louis de Funès, Jean Richard... Jaké máte na tyto herce vzpomínky?
Byli jsme velmi dobrý tým. V té době se Dhéry vrátil z Ameriky, kde měl velký úspěch, myslím, že to bylo s hrou Les Plumes de Ma Tante. Později se rozhodl natočit film a hledal někoho, kdo by hrál roli milence...tento film byl La Belle Américaine. Měl jsem velké štěstí, protože jsem mohl sledovat všechny komické herce jako Jacques Legras, Alfred Adam...

Byl tam také Robert Rollis...
Ach ano, Roberte Rollis! Byl tam také Bernard Lavalette, Pierre Dac, Grosso a Modo... Všichni jsou úžasní lidé. Víte, v té době jsme byli většinou velké děti! Bylo tam fantastické obsazení...ale všichni jsme byli dost skromní, nechci říkat, že jsme byli výjimeční (smích)!

Hodně jste spolupracoval s divadelní skupinou Branquignols, byl jste také jejím členem?
Nikdy jsem nebyl součástí této skupiny! Hrál jsem s nimi jen v na plátně, ne v divadle! Měl jsem menší roli v Allez France s velmi dobrými herci z této skupiny!

Setkal jste se s lidmi jako Roger Caccia?
Ano, samozřejmě, byl tam také Henri Génès, byla to docela pěkná tlupa, byli velmi dobrosrdeční!

Můžete nám popsat svůj vztah s Louisem de Funèsem?
Byl vynikající, ale především velmi zdvořilý! Pozdravili jsme se, říkal mi pak: Marine. Měl jsem k němu velký obdiv, byl autentický, upřímný. Po La Belle Americaine jsem měl možnost zahrát si s ním i v Pouic-Pouic. Takže to bylo potřetí, co jsem ho potkal od té doby, co jsme spolu hráli v Les Tortillards. Pouic Pouic byl velmi úspěšný film, umožnil mu posunout se o velký kus dopředu! Poté, ve snaze dát vše do chronologického pořadí, hrál ve filmu Velký flám, což bylo také velkým úspěchem. Pak to byl Oscar, který ho definitivně vystřelil do sféry showbussinesu! A samozřejmě Četník ze Saint Tropez. De Funès se této role po boku Michela Galabru zhostil velmi dobře! Potřebovali přihrávače, byl tu Lefebvre a já, a pak taky Grosso a Modo!

Byl to Louis, kdo tě chtěl ve svých filmech?
Nevím, jestli to byl on, nebyl jsem u produkce! Ale od prvního společného snímku jsem věděl, že velmi podporuje to, co dělám! Louis de Funès si mě cenil, což jsem nevěděl, ale bylo to pro mě velmi povzbuzující. Naposledy jsem ho viděl v divadle, hrál jsem hru od Anouilha a Louis za mnou po představení přišel do šatny. Byl velmi milý, zdvořilý a hodně mě rozesmál tím, že napodoboval herce, kteří spali na jevišti! Bylo to opravdu velmi vtipné! Také mi poblahopřál k mému výkonu a řekl mi, že bylo úžasné dát hře tolik rytmu, zvláště v nedělním představení - a od té doby začaly ty fámy o tom, že herci spí!

Jaká byla spolupráce s Funésem na place?
Šlo to velmi dobře, ale Louis měl samozřejmě své nálady, nebyl vždy "rozzářený", někdy byl nervózní. Měl velmi uzavřený postoj, když byl naštvaný, trochu jako španělský torrero! Toto je obraz, který si o něm uchovávám ohledně jeho hněvu, vyjádřoval se v krátkých suchých větách! Fungovali jsme tak trochu na jeho povel, nemohli jsme ho zklamat ani naštvat!

Můžeš nám říct o Louisově improvizaci?
Louis hodně improvizoval, ale ne pokaždé. Improvizoval v hlavě, ale ne vždy vytvořil překvapení. Zkoušel to mnohokrát během záběrů, ale pokaždé to nevyšlo! Byl velký perfekcionista. Takže si nepamatuji, že by byl neustálý improvizátor! Například ve filmu Pouic-Pouic jsem s ním měl scénu, kdy vyšel z koupelny: udělali jsme to jednou, dvakrát, pak zůstal v koupelně a možná po šesté nebo sedmé klapce, se rozhodl vyjít s výkřikem Charles!. Byl velmi náročný!

Vadila vám tato improvizace nebo jste ji mohli snadno vycítit?
Byl jsem z toho často úplně vykolejený, moc mě to trápilo, to víte, byl jsem mladý a měl jsem trému! Měl jsem velké obavy, když jsme začali točit, a když jsme skončili, ptal jsem se ho: Je něco špatně? Bylo to dobré? Ale Louis neodpovídal, a pak se najednou otočil na režiséra: Střih! On mě rozesmívá! Okamžitě se mi ulevilo, je to velmi hezká vzpomínka.

Často mluvíme o tom, že Louis se po několika záběrech dostal do kondice, zatímco ostatní ztratili svěžest, jak to fungovalo u vás?
Je velmi zajímavé, co říkáte, protože já jsem byl také v tom stavu, trochu mě to rozhodilo! Nevěděl jsem někdy, co mám dělat, byl jsem neustále „mezi dvěma ohni“. Jakmile mi dal odpověď, trochu mě to zarazilo, jak vám říkám. Byl perfekcionista, někdy jsme dělali sedm nebo dvanáct záběrů stejné situace. Byl to úplný opak Michela Simona, který chtěl natáčet jen jednou, byly to dvě velmi opačné povahy!

Měl jste možnost ho poznat ve všech fázích jeho kariéry. Od „vynikajícího začátečníka“ po „hvězdu číslo 1“. Změnil se?
Myslím že nezměnil. Víte, měl svůj charakter, někteří lidé ho neměli rádi. Vždy jsem s ním měl dobrý vztah, protože mezi námi nebyla žádná rivalita. Měl mě rád, vzpomínám si, že když jsme natáčeli Les Tortillards, řekl mi: Poslouchej, zítra ráno tě vyzvednu u tebe. Bylo to od něj moc milé a dvakrát nebo třikrát mě takhle svezl. Povídali jsme si, vyprávěl mi o svém životě.

Během natáčení Četník ve výslužbě došlo ke stávkám. Můžete nám říct víc?
Ano, byly stávky, ale myslím, že to bylo při Četník se žení, ne? V roce 1968?

Ano, promiňte, během Četník se žení, promiňte!
Tak to je ono. Stávky začaly počátkem května. Každý den stávkovaly jiné skupiny: jeden den rekvizitáři, druhý zvukoví technici... Byl to chaos, pořádaly se odborové schůze, bylo to velmi revoluční. Pamatuji si, že Funès byl velmi otrávený, neměli jsme moc sil. Ale ano, byly stávky a blokády. To trvalo asi deset dní.

Jak jste již zmínil, hráli jste jeho podřízené, a když vás Louis ve vzteku udeřil, jaký jste z toho měl dojem?
Byl velmi upřímný! Když byl naštvaný, tak opravdu byl. Pamatuji si, jak mě konečky prstů poklepal na rameno. Lefebvre taky hodně dostal (smích), byl to trochu měkký policista, byla to jeho role a tak taky pořádně dostával! Pro mě to bylo těžší, byl jsem vysoký (smích), ale to je základ komedie! Je to ten malý, kdo narazí na velkého. Například před Galabruem je podlézavý, úslužný, jako podřízený mu nemůže nic udělat, protože chce být na jeho místě a to bylo na jeho hře cítit.

Můžete mi vysvětlit, proč jste se nezúčastnil posledních dvou dílů Četníků?
Měl jsem závazky v divadle, hrál jsem hru od Anouilha. Ohledně Četníků, natočil jsem čtyři díly, řekl jsem si, že s pátým nebo šestým to půjde pořád dokola to samé! Byl jsem potěšen úspěchy těch čtyř filmů, lidé je milovali a to mi stačilo!

Takže jste nikdy neměl špatné vztahy s Louisem de Funèsem?
Nikdy, naopak! I když jsme zrovna netočili, byl mezi námi velký respekt! Často jsme probírali očekávání ohledně dalšího natáčení.

Jak kritici psali o Četníkovi ze Saint Tropez při jeho premiéře?
Byli jsme velmi kritizováni. Někteří říkali, že je to „francouzovské“. Pro mě je to příjemné a dobrosrdečné, baví to malé i velké, baví to. Ale bylo to velmi kritizováno! Přitom celá série Četníků je dobře zpracovaná, Funès je perfektní. Nedávno jsem šel v uniformě četníka v Saint-Tropez: byl jsem obklopen lidmi, zejména mnoha dětmi. Všichni mě fotili!

Je to dojemné, že?
Ano, samozřejmě, ale víte, že Louis k charakterům četníků řekl: Žádná vulgarita, žádná hrubost. Musíme oslovit všechny diváky. A četník zůstává velmi populární! Nedávno jsem se znovu podíval na La Belle Americaine se svým přítelem Robertem Rollisem a není tam žádná vulgarita, prostě příběh o autě s lidmi kolem! Je to jako komiksová kinematografie 60. let, populární kinematografie. A tento termín nemyslím v žádném případě pejorativně! Jedna recenze říkala o Četníkovi ze Saint Tropez, že tu bude i za 50 let! To představuje skutečnou éru francouzské kinematografie!

Jak se díváte na svou kariéru?
Rád bych více hrál a měl větší a zajímavější role. Od seriálu Knights of Heaven jsem natáčel velmi málo. Žil jsem hlavně divadlem, které mě zachránilo a stále drží, je to můj pohonný reaktor!

Přesně ke Knights of Heaven mám otázku: Vypadá to, že jste zápasil se skutečným hadem, je to tak?
Ano to je správně! Byl to pořádný had, jako hroznýš a omotal se mi kolem břicha a krku, bylo to v dešti, bál jsem se, že mě bude moc mačkat, ale jsem rád, že jsem to udělal!

Jaký je váš názor na současnou kinematografii?
Nesleduji mnoho filmů! Ale vím, že jsou některé velmi dobré, velmi zajímavé věci. Jsem nostalgický po Chaplinově éře a ve francouzské tvorbě velmi oceňuji Préverta a Renoira.

Jaké dojmy ve vás vyvolává, když vidíte, že vaši přátelé, jako je Pierre Mondy, mají stále tolik úspěchů?
Jsem za něj rád, nedávno triumfoval ve velkém televizním seriálu.

Vídáte stále své přátele z Četníků?
Michela Moda už skoro nevídám, ale Michela Galabru vídám často. Před pár lety jsem s ním hrál v divadle, dělali jsme turné! Mám ho moc rád, umí říkat drsné věci dobrosrdečně, to je celý on! Nikdy nedramatizuje!

Hrajete momentálně na divadle ve hře Kravská láska...
No, jste dobře informováni (smích), všechno jde dobře, je to dobrá komedie a jsem právě na turné! Moje partnerka je pořádná kráva, což způsobuje problémy s cestováním, hlavně v zákulisí (smích)! Je to velmi zábavná hra, která je u veřejnosti velmi oblíbená.