Josiane Balasko

#1 · 27. 12. 2022, 11:17

Citát ze zdroje Tom Key dne 27. 12. 2022, 11:17
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 15.4.1950 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Josiane Balašković, známá také jako Josiane Balasko, je francouzská herečka a režisérka chorvatského původu po otci. Je také scenáristka, spisovatelka, autorka dialogů a kostýmní výtvarnice. Během své kariéry získala tři Césary: za nejlepší původní scénář nebo adaptaci filmu Gazon maudit v roce 1996 a dva čestné Césary v letech 2000 a 2021. Byla také nominována na Césara pro nejlepší herečku za filmy Trop belle pour toi (1989) a Tout le monde n'a pas eu la chance d'avoir des parents communistes (1993) a za thriller Cette femme-là (2003).
Josiane Balasko vyrůstala ve skromném prostředí. V květnu 1954 její rodiče odjeli z Paříže do Saint-Quentin, kde provozovali restauraci pro dělníky. V roce 1956 se vrátili do Paříže, do 10. obvodu, aby provozovali větší restauraci. V osmi letech trpěla revmatickým onemocněním kloubů, kvůli kterému byla denně šest měsíců upoutána na lůžko a rok nevycházela z domu; zaměstnávala se kreslením. Když jí bylo čtrnáct let, těsně před otcovou smrtí se dozvěděla, že má nevlastního bratra v Jugoslávii. Od té doby trávila v této zemi rodinné dovolené a z tohoto příběhu čerpala inspiraci pro svůj film Nevlastní sestra.
Zpočátku navštěvovala hodiny kreslení na École des arts graphiques, ale neuspěla u přijímacích zkoušek na École nationale supérieure des arts décoratifs. Když ji kamarádka vzala na jeden z divadelních kurzů Táni Balachové, rozhodla se pro hereckou kariéru. Začala pracovat jako pokladní v Théâtre de Poche, kde současně také hrála.
Během turné po provinciích s dětským divadelním souborem, kdy se po nocích nudila v hotelovém pokoji, napsala Josiane Balasko ve svých 22 letech svůj první scénář Quand je serai grande, je serai paranoïaque, který hrála s další herečkou jménem Maryse v Café-théâtre Odéon.
V roce 1976 se připojila k souboru Splendid, kde nahradila Valérii Mairesseovou v Le pot de terre contre le pot de vin a poté hrála v Ginette Lacaze. V mládí hrála převážně role, které byly zaměřeny proti sexuálním symbolům. V souboru Splendid hrála po boku Gérarda Jugnota, Marie-Anne Chazelové, Thierryho Lhermitta, Christiana Claviera, Bruna Moynota a Michela Blanca. V roce 1985 debutovala jako režisérka kyselou komedií Sac de nœuds, v níž hrála společně s Isabelle Huppert. Ve svém druhém filmu z roku 1987, policejní komedii Les Keufs, vytvořila detektivní dvojici s hercem z Pobřeží slonoviny Isaacem de Bankolé.
V roce 1989 díky Bertrandu Blierovi se oprostila od vedlejších rolí a zahrála si milenku bohatého obchodního agenta (Gérard Depardieu), který je ženatý s velmi krásnou ženou Carole Bouquet ve filmu Trop belle pour toi. Za svůj výkon získala první nominaci na Césara za nejlepší ženský herecký výkon.

K černé komedii se vrátila jako režisérka v roce 1991 filmem Ma vie est un enfer, v němž hrála třicetiletou ženu v depresi po boku Daniela Auteuila. V roce 1993 však získala svou druhou nominaci na Césara za nejlepší ženský herecký výkon, a to díky hlavní roli v komedii Tout le monde n'a pas eu la chance d'avoir des parents communistes režiséra Jeana-Jacquese Zilbermanna.
Na tento úspěch navázala v roce 1995 dalším úspěchem, tentokrát jako herečka, scenáristka a režisérka. K tématu ženské homosexuality se postavila v roce 1995 v komedii Gazon maudit s Alainem Chabatem. V roce 1996 získala Césara za nejlepší scénář (společně s Telschem Boormanem a Patrickem Aubréem). Film byl také nominován na nejlepší film, nejlepšího herce a nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Poté se ujala hlavních rolí ve věrných komediích: v roce 1997 hrála hlavní roli v komedii Arlette režiséra Clauda Zidiho. V následujícím roce natočila svůj pátý film, komedii Un grand cri d'amour, kde se utkala s Richardem Berrym. V roce 1999 natočila dobrodružnou komedii Le Fils du Français v režii Gérarda Lauziera. V roce 2001 hrála s Jacquesem Villeretem ve filmu Jeana Beckera Un crime au paradis. V témže roce však utrpěla kritický i komerční propadák, komedii Absolutely Fabulous, adaptaci anglického televizního seriálu Absolutely Fabulous, v níž si zahrála společně s Nathalií Baye.
Rok 2000 pro ni začal úspěšně - udělením čestného Césara, kterým byla oceněna celá její kariéra.
V roce 2003 zaujala hlavní rolí v kriminálním thrilleru Guillauma Niclouxe Cette femme-là. Za roli vyšetřovatelky byla potřetí nominována na Césara pro nejlepší herečku.
O dva roky později adaptovala pro film svou vlastní hru L'Ex-femme de ma vie, v níž si zahrála společně s Thierrym Lhermittem a Karin Viardovou. V témže roce pokračovala v dramatickém rejstříku rolí Marguerite Durasové v historickém dramatu J'ai vu tuer Ben Barka v režii Charlese Berlinga. Především se ale znovu sešla s partou Splendid pro Les Bronzés 3: Amis pour la vie, poslední díl trilogie, opět pod vedením Patrice Leconta.
V roce 2008 se jako režisérka vrhla na dramatickou tvorbu: ve svém sedmém filmu Cliente režírovala Nathalii Baye a zabývala se tématem, které se ve filmu řeší jen zřídka, a to mužskou prostitucí. V následujícím roce hrála hlavní roli v dramatické komedii Le Hérisson režisérky Mony Achache.
Od roku 2010 se objevovala především ve vedlejších rolích v komediích, někdy i v dramatech: v roce 2011 v komedii Beur sur la ville režiséra Djamela Bensalaha, poté v Un heureux événement režiséra Rémiho Bezançona. V roce 2012 hrála matku Mathilde Seigner a Mariny Foïs ve filmu Maman od Alexandry Leclère. V roce 2013 se pak objevila ve filmu Les Gazelles od Mony Achache.
K hlavním rolím se vrátila v roce 2012 v dramatické komedii Érica Besnarda Mes héros po boku Gérarda Jugnota. Poté se spolu s Michelem Blancem věnovala tématu mentálního postižení v dramatu Demi-sœur, které také režírovala.
V roce 2015 byla členkou sboru v populární komedii Le Grand Partage v režii Alexandry Leclère. V následujícím roce si ve filmu Joséphine s'arrondit zahrála hrdinčinu matku, kterou ztvárnila její vlastní dcera Marilou Berry.
V roce 2016 zaznamenala další úspěch v populární komedii, když si zahrála zahořklou a nevrlou matriarchu ve filmu Érica Lavaina Retour chez ma mère. Její dcery tentokrát hrají Alexandra Lamy a Mathilde Seigner. V roce 2019 hraje v populární komedii All Inclusive režiséra Fabiena Ontenienteho.
Vedle těchto komedií se objevila v dramatech: v roce 2017 ve filmu Un beau soleil intérieur režisérky Claire Denis s Juliette Binoche v hlavní roli, v roce 2018 ve filmu Volontaire režisérky Hélène Fillières, ale také ve velmi známém filmu Grâce à Dieu režiséra Françoise Ozona a v roce 2019 v historickém thrilleru L'Intervention režiséra Freda Grivoise.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2017
Nos années folles

2016
Baden Baden

2013
Lulu sama sebou
Vlastní cestou

2011
De l'huile sur le feu

2010
22 výstřelů
Kurýr expres

2001
Naprosto úžasný

1987
Poule et frites

1985
Le Gaffeur

1982
Četník a četnice

1981
Zelňačka

1980
Lakomec

1977
Moi, fleur bleue

1976
Křidýlko nebo stehýnko
Vrátný od Maxima

1974
Le plumard en folie

1971
Jo

1970
Le bal du comte d'Orgel
Četník ve výslužbě

1969
Hibernatus

1968
Četník se žení

1967
Oskar
Senzační prázdniny

1966
Les Sultans

1965
Journal d'une femme en blanc

1964
Comment épouser un premier ministre

1953
La Vie d'un honnęte homme

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]

[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 15.4.1950 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Josiane Balašković, známá také jako Josiane Balasko, je francouzská herečka a režisérka chorvatského původu po otci. Je také scenáristka, spisovatelka, autorka dialogů a kostýmní výtvarnice. Během své kariéry získala tři Césary: za nejlepší původní scénář nebo adaptaci filmu Gazon maudit v roce 1996 a dva čestné Césary v letech 2000 a 2021. Byla také nominována na Césara pro nejlepší herečku za filmy Trop belle pour toi (1989) a Tout le monde n'a pas eu la chance d'avoir des parents communistes (1993) a za thriller Cette femme-là (2003).
Josiane Balasko vyrůstala ve skromném prostředí. V květnu 1954 její rodiče odjeli z Paříže do Saint-Quentin, kde provozovali restauraci pro dělníky. V roce 1956 se vrátili do Paříže, do 10. obvodu, aby provozovali větší restauraci. V osmi letech trpěla revmatickým onemocněním kloubů, kvůli kterému byla denně šest měsíců upoutána na lůžko a rok nevycházela z domu; zaměstnávala se kreslením. Když jí bylo čtrnáct let, těsně před otcovou smrtí se dozvěděla, že má nevlastního bratra v Jugoslávii. Od té doby trávila v této zemi rodinné dovolené a z tohoto příběhu čerpala inspiraci pro svůj film Nevlastní sestra.
Zpočátku navštěvovala hodiny kreslení na École des arts graphiques, ale neuspěla u přijímacích zkoušek na École nationale supérieure des arts décoratifs. Když ji kamarádka vzala na jeden z divadelních kurzů Táni Balachové, rozhodla se pro hereckou kariéru. Začala pracovat jako pokladní v Théâtre de Poche, kde současně také hrála.
Během turné po provinciích s dětským divadelním souborem, kdy se po nocích nudila v hotelovém pokoji, napsala Josiane Balasko ve svých 22 letech svůj první scénář Quand je serai grande, je serai paranoïaque, který hrála s další herečkou jménem Maryse v Café-théâtre Odéon.
V roce 1976 se připojila k souboru Splendid, kde nahradila Valérii Mairesseovou v Le pot de terre contre le pot de vin a poté hrála v Ginette Lacaze. V mládí hrála převážně role, které byly zaměřeny proti sexuálním symbolům. V souboru Splendid hrála po boku Gérarda Jugnota, Marie-Anne Chazelové, Thierryho Lhermitta, Christiana Claviera, Bruna Moynota a Michela Blanca. V roce 1985 debutovala jako režisérka kyselou komedií Sac de nœuds, v níž hrála společně s Isabelle Huppert. Ve svém druhém filmu z roku 1987, policejní komedii Les Keufs, vytvořila detektivní dvojici s hercem z Pobřeží slonoviny Isaacem de Bankolé.
V roce 1989 díky Bertrandu Blierovi se oprostila od vedlejších rolí a zahrála si milenku bohatého obchodního agenta (Gérard Depardieu), který je ženatý s velmi krásnou ženou Carole Bouquet ve filmu Trop belle pour toi. Za svůj výkon získala první nominaci na Césara za nejlepší ženský herecký výkon.

K černé komedii se vrátila jako režisérka v roce 1991 filmem Ma vie est un enfer, v němž hrála třicetiletou ženu v depresi po boku Daniela Auteuila. V roce 1993 však získala svou druhou nominaci na Césara za nejlepší ženský herecký výkon, a to díky hlavní roli v komedii Tout le monde n'a pas eu la chance d'avoir des parents communistes režiséra Jeana-Jacquese Zilbermanna.
Na tento úspěch navázala v roce 1995 dalším úspěchem, tentokrát jako herečka, scenáristka a režisérka. K tématu ženské homosexuality se postavila v roce 1995 v komedii Gazon maudit s Alainem Chabatem. V roce 1996 získala Césara za nejlepší scénář (společně s Telschem Boormanem a Patrickem Aubréem). Film byl také nominován na nejlepší film, nejlepšího herce a nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Poté se ujala hlavních rolí ve věrných komediích: v roce 1997 hrála hlavní roli v komedii Arlette režiséra Clauda Zidiho. V následujícím roce natočila svůj pátý film, komedii Un grand cri d'amour, kde se utkala s Richardem Berrym. V roce 1999 natočila dobrodružnou komedii Le Fils du Français v režii Gérarda Lauziera. V roce 2001 hrála s Jacquesem Villeretem ve filmu Jeana Beckera Un crime au paradis. V témže roce však utrpěla kritický i komerční propadák, komedii Absolutely Fabulous, adaptaci anglického televizního seriálu Absolutely Fabulous, v níž si zahrála společně s Nathalií Baye.
Rok 2000 pro ni začal úspěšně - udělením čestného Césara, kterým byla oceněna celá její kariéra.
V roce 2003 zaujala hlavní rolí v kriminálním thrilleru Guillauma Niclouxe Cette femme-là. Za roli vyšetřovatelky byla potřetí nominována na Césara pro nejlepší herečku.
O dva roky později adaptovala pro film svou vlastní hru L'Ex-femme de ma vie, v níž si zahrála společně s Thierrym Lhermittem a Karin Viardovou. V témže roce pokračovala v dramatickém rejstříku rolí Marguerite Durasové v historickém dramatu J'ai vu tuer Ben Barka v režii Charlese Berlinga. Především se ale znovu sešla s partou Splendid pro Les Bronzés 3: Amis pour la vie, poslední díl trilogie, opět pod vedením Patrice Leconta.
V roce 2008 se jako režisérka vrhla na dramatickou tvorbu: ve svém sedmém filmu Cliente režírovala Nathalii Baye a zabývala se tématem, které se ve filmu řeší jen zřídka, a to mužskou prostitucí. V následujícím roce hrála hlavní roli v dramatické komedii Le Hérisson režisérky Mony Achache.
Od roku 2010 se objevovala především ve vedlejších rolích v komediích, někdy i v dramatech: v roce 2011 v komedii Beur sur la ville režiséra Djamela Bensalaha, poté v Un heureux événement režiséra Rémiho Bezançona. V roce 2012 hrála matku Mathilde Seigner a Mariny Foïs ve filmu Maman od Alexandry Leclère. V roce 2013 se pak objevila ve filmu Les Gazelles od Mony Achache.
K hlavním rolím se vrátila v roce 2012 v dramatické komedii Érica Besnarda Mes héros po boku Gérarda Jugnota. Poté se spolu s Michelem Blancem věnovala tématu mentálního postižení v dramatu Demi-sœur, které také režírovala.
V roce 2015 byla členkou sboru v populární komedii Le Grand Partage v režii Alexandry Leclère. V následujícím roce si ve filmu Joséphine s'arrondit zahrála hrdinčinu matku, kterou ztvárnila její vlastní dcera Marilou Berry.
V roce 2016 zaznamenala další úspěch v populární komedii, když si zahrála zahořklou a nevrlou matriarchu ve filmu Érica Lavaina Retour chez ma mère. Její dcery tentokrát hrají Alexandra Lamy a Mathilde Seigner. V roce 2019 hraje v populární komedii All Inclusive režiséra Fabiena Ontenienteho.
Vedle těchto komedií se objevila v dramatech: v roce 2017 ve filmu Un beau soleil intérieur režisérky Claire Denis s Juliette Binoche v hlavní roli, v roce 2018 ve filmu Volontaire režisérky Hélène Fillières, ale také ve velmi známém filmu Grâce à Dieu režiséra Françoise Ozona a v roce 2019 v historickém thrilleru L'Intervention režiséra Freda Grivoise.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2017
Nos années folles

2016
Baden Baden

2013
Lulu sama sebou
Vlastní cestou

2011
De l'huile sur le feu

2010
22 výstřelů
Kurýr expres

2001
Naprosto úžasný

1987
Poule et frites

1985
Le Gaffeur

1982
Četník a četnice

1981
Zelňačka

1980
Lakomec

1977
Moi, fleur bleue

1976
Křidýlko nebo stehýnko
Vrátný od Maxima

1974
Le plumard en folie

1971
Jo

1970
Le bal du comte d'Orgel
Četník ve výslužbě

1969
Hibernatus

1968
Četník se žení

1967
Oskar
Senzační prázdniny

1966
Les Sultans

1965
Journal d'une femme en blanc

1964
Comment épouser un premier ministre

1953
La Vie d'un honnęte homme

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]