Michel Creton
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 17.8.1942 - Wassy, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Po získání certifikátu a SZP ve fotografii se rozhodl stát se hercem. Po studiu u Roberta Manuela absolvoval konzervatoř se dvěma prvními cenami. Poté debutoval v televizi v pořadu Pierra Sabbagha Au théâtre ce soir. Byl mistrem v běhu1 a jedním z prvních organizátorů pařížského maratonu.
Proslavil se filmem Costy Gavrase Un homme de trop z roku 1967. V roce 1971 uspěl ve filmu Clauda Sauteta Max et les Ferrailleurs, kde hrál malého podvodníčka, který se vyučil bankovním lupičům.
V roce 1978 hrál Bourseaulta ve filmu Patrice Leconta Les Bronzés.
Jeho kariéra pokračovala zhruba stovkou divadelních a filmových rolí, často ve významných vedlejších rolích ve filmech a někdy i v hlavních rolích v televizi, jako byl François, bláznivý manžel Claude Jade ve filmu Fou comme François (1979). O několik let později se Creton a Jade znovu sešli ve filmu Treize (1981), jehož scénář napsal sám Michel Creton.
Od září do prosince 1992 uváděl na stanici France 2 pořad La nuit des héros.
V letech 2001-2009 hrál drsného a osamělého, ale spravedlivého a čestného policejního velitele v seriálu France 2 Central Nuit.
Sociální závazek pomáhat zdravotně postiženým
Michel Creton je také známý tím, že se od roku 19662 neustále zasazuje o zlepšení situace lidí se zdravotním postižením.
Aktér inspiroval novelu zákona ze dne 13. ledna 1989 s cílem zajistit kontinuitu péče o osoby se zdravotním postižením i po skončení dospívání. Tento text, známý jako Cretonova novela, umožňuje mladým lidem se zdravotním postižením zůstat v přizpůsobeném zařízení i po dosažení věku 20 let, dokud nenajdou trvalé řešení v zařízení pro dospělé3.
Od prosince 1989 je Michel Creton patronem sdružení Turbulences, které založilo a spravuje La Maison du xxie siècle v Saint-Dié-des-Vosges. Toto zařízení, které bylo otevřeno v roce 1995, je pilotním rehabilitačním centrem pro osoby se zdravotním postižením, které se v duchu pozměňovacího návrhu prosazovaného aktérem a přijatého Parlamentem věnuje dospělým i dětem na jednom místě4.
Na začátku roku 2011 byla v Cambrai slavnostně otevřena rezidence Michela Cretona v areálu sdružení Papillons blancs du Cambrésis, které se věnuje podpoře mentálně postižených lidí.
[/tab]
[tab title="Filmové role"]
1997
Soleil
1990
Jsou dny... a úplňky
1988
Nalevo od výtahu
1987
Samotář
1986
Paris minuit
Večerní úbor
1984
Mrchožrouti
Souvenirs souvenirs
1983
Le Grand carnaval
Un bon petit diable
1981
Psy
1980
Mais qu'est-ce que j'ai fait au Bon Dieu pour avoir une femme qui boit dans les cafés avec les hommes?
1978
Dovolená po francouzsku
1977
Monsieur Papa
Pan Armaguedon
1975
Víc než pouhý strach
1974
Impossible... pas français
1973
Au rendez-vous de la mort joyeuse
Le Dingue
1972
Vražda je vražda
1971
Max a rváči
1970
Et qu'ça saute!
1969
La Honte de la famille
Mister Freedom
Mléčná dráha
1968
La petite vertu
1967
L'homme qui trahit la mafia
Muž navíc
1966
Protigangová brigáda
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]