Annie Cordy
16.6.1928 – Schaerbeek, Belgie
4.9.2020 (92 let) – Vallauris, Francie
4.9.2020 (92 let) – Vallauris, Francie
Jako plodná zpěvačka natočila více než sedm set písní a objevila se také ve zhruba dvaceti hudebních komediích a operetách. Objevila se také ve zhruba čtyřiceti filmech, zhruba třiceti seriálech a televizních filmech, hrála zhruba v deseti hrách a absolvovala téměř deset tisíc galavečerů. Velmi energická a při svých veřejných vystoupeních vždy dobře naladěná, vyzdvihující přednosti úsměvu, i když občas hrála vážnější postavy na plátně nebo v televizi. V roce 2005 byla povýšena do šlechtického stavu s osobním titulem baronka a jako motto si zvolila Vášeň dělá sílu.
Narodila v Laekenu, komuně ve městě Brusel. Její otec Jan Cornelius Cooreman, byl tesař, její matka Maria de Leeuw jí dala chuť k písním tím, že jí přiměla poslouchat rádio TSF. Měla staršího bratra Louise a sestru Jeanne.
V osmi letech ji matka kvůli křehké konstituci přihlásila do dívčího tanečního kurzu Françoise Ambrosinyho. Během studia se naučila klavír a hudební teorii, poté se účastnila charitativních galavečerů. Mezi tanečními čísly zpívala aktuální šlágry. Velmi rychle se všechno sešlo: vystoupení v rádiu, soutěže… Okamžitě si toho všiml umělecký ředitel Lido, kterému se ji podařilo přesvědčit, aby opustila Brusel, kde zrovna hrála v Boeuf sur le Toit, a odjela do Paříže, kde začala pracovat. V roce 1951 potkala muže, který se stal jejím manželem a impresáriem, Françoise-Henriho Bruneaua známého jako Bruno (1911-1989). Berou se v únoru 1958, na radnici Bièvres, kde bydlí. Pár nikdy neměl děti. Podle jejích prohlášení uváděných některými médii nepožádala nikdy o francouzskou státní příslušnost, nicméně podle jiných zdrojů tato státní příslušnost byla získána před rokem 1992.
V roce 1952 začala Annie Cordyová ukazovat další aspekty svého talentu: podepsala smlouvu s Pathé-Marconi, vyhrála cenu Maurice-Chevalier v Deauville, poté byla najata pro La Route fleurie s Georgesem Guétarym a Bourvilem. V pokračování operety Annie Cordy zaznamenala své první úspěchy – Tři bandité z Neapole, Bonbons Caramels, Fleur de Papillon, Léon, La tantina de Burgos, La ballade de Davy Crockett atd. Objevila se také na velkém plátně ve filmech Si Versailles m’était conté (Kdyby Versailles vyprávělo) od Sachy Guitry (1953), Poisson d’avril s Bourvilem a Louis de Funèsem (1954) a Bonjour sourire! s Henri Salvadorem (1955). Ve stejném roce zpívala a hrála v Olympii a Bobinu a získala Grand Prix Académie Charles-Cros za píseň Oh Bessie! 18. dubna 1956 zpívala během zásnubního ceremoniálu monackého prince Rainiera III a herečky Grace Kelly.
Po filmovém úspěchu Mexického zpěváka s Luisem Marianem a Bourvilem jí přivítala Amerika: Plazza v New Yorku, Copacabana v Rio de Janeiru, pak Kuba, Mexico City a dokonce Portoriko. Poté jí byla nabídnuta smlouva na velký muzikál ve Spojených státech, ale jejímu manažerovi a manželovi se Amerika nelíbila, a tak opustila slibnou mezinárodní kariéru.
V roce 1957 začala Annie Cordyová novou operetu Tête de Linotte, než se znovu sešla s Luisem Marianem ve Visa pour l’Amour (1961 až 1964) a Bourvilem ve filmu Ouah Ouah! (1965). S Darry Cowlem jako skladatelem a partnerem vytvořila v roce 1967 Pic et Pioche a ve společnosti Pierra Dorise, Indian is better than two you’ll have.
V roce 1964 se vrátila na scénu Bobina v Paříži. V únoru 1965 na radu Maurice Chevaliera představila Pařížanům skutečnou show, kde z každé písně vznikla inscenace, balety a kostýmy: Annie Cordy ve dvou jednáních a 32 scénách. O rok později se vydala na mezinárodní turné, které ji zavedlo z Berlína do Madridu přes Moskvu – kam se v následujícím roce vrátila na devatenáct koncertů.
V roce 1972 vytvořila francouzskou verzi Hello, Dolly!, která jí vynesl Cenu pro nejlepší evropskou bavičku, triumfovala s Nini la Chance (1976) a Envoyez la musique! (1982). Úspěch měla také v divadle, kde hrála Madame Sans-Gêne a Madame de Sévigné. V roce 1994 interpretací Célestine definitivně prokázala svůj dramatický talent.
Navzdory stálé účasti v divadelních projektech Annie Cordy pokračovala v nahrávání písní, které měly úspěch u veřejnosti: Cigarettes, Whisky and P’tites Ppées (1957), Hello the sun shines (č.1 po dobu 26 týdnů v roce 1958), Nick nack paddy whack (1959), Ovocný salát (1959), Moonlight in Maubeuge (1962), Six roses (1964), Le p’tit coup de chance (1965), T’as see Monte Carlo (1969), Ahoj, Dolly! (1972), Služka kněze (více než milion prodaných desek v roce 1974), Frida oum papa (1975), La Bébête (1976), Zítra to bude lepší (1976), Nini la chance (1976), Le Kazou (1979), Señorita Raspa ( 1980), Tata Yoyo (1980), Cho Ka Ka O (1985) a také Děti Země (1998).
V roce 1987 přednesla píseň, kterou pro ni složil Gilbert Bécaud s textem Juliana More: Ah bravo, převzatou z muzikálu Madame Roza on the Rafle du Vel‘ d’Hiv. Muzikál byl uveden na Broadwayi, ve Francii zůstal nezveřejněn, zůstal natočen pouze na videu.
Na začátku devadesátých let má za sebou Annie téměř 10 000 vystoupení a více než 700 skladeb. Během rozhovoru prozradila, že když spočítá covery, televizní vystoupení a všechny nahrávky, nazpívala téměř 2000 písní.
Annie Cordy byla hudební kritikou považována za fantastickou zpěvačku, jejíž vesmír se točil kolem rejstříků populárních zpěváků jako Bourvil, kterého dobře znala, Boby Lapointe nebo fantazijní zpěvák Carlos. Nebyla autorkou ani skladatelkou svých písní, ty byly vesměs bezstarostné, oddechové, nikdy nebyly angažované a neřešily vážná či polemická témata. Hudební kritici samozřejmě viděli kabaret jako ideální místo pro zpívání jejího repertoáru, a proto byl kabaret jejím uměleckým odrazovým můstkem, který ji dovedl nejen k písničce, ale jako herečku i do divadla nebo do kina.
V roce 1969 natočila Annie Cordyová Cestující v dešti pod režijním vedením René Clémenta, kde odhalila dramatický talent, který potvrdila v Kočce (1971) po boku Jeana Gabina a Simone Signoret, ale také v Rue Haute (Odměna pro nejlepší herečku v roce 1976) a Jedno léto za druhým (1989). Objevila se také v několika populárních filmech, jako jsou Tito muži rodiny (1968), Běží, běží po předměstí (1973), Pomsta jedné plavovlásky (1994), Madame Édouard (2004), Disco (2008) a Vražda ve vlaku (2008) a ztvárňuje hlas v animovaných filmech jako Pocahontas (1995) a Medvědí bratři (2003). Celkem 19 z těchto filmů přesáhlo ve Francii milion diváků.
Během své kariéry, které se od roku 2010 věnovala naplno, se objevila ve čtyřiceti filmech, ve třiceti televizních seriálech a televizních filmech. Byla pravidelným hostem televizních pořadů, např. La Methode Cauet, Tous ensemble, Les Enfants de la télé, C’est au program, Les Années Bonheur, Le Plus Grand Cabaret du monde, Vivement Dimanche, Les Grands du Rire, Chabada, Songs First, Questions for a Champion (idol special), C à vous , Morning Live a Touche pas à mon poste.
v roce 1979 Annie Cordy nakreslil Uderzo jako Nikotinu, manželky šéfkuchaře Guuelambixe v komiksu Astérix chez les Belges.
V roce 1998 oslavila 70. narozeniny a 50 let kariéry na jevišti Olympie a své paměti vydala pod názvem Nini la Chance.
V roce 2003 se vrátila na cesty se svou show Que du Bonheur!, která se tři roky těšila velkému úspěchu, pak začala dvě nové hry, Lily a Lily (2006) a Let me go out (2009), se kterými vyrazila na turné.
Její poslední album původních písní vyšlo v listopadu 2012 – Ça me plaît… Pourvu que ça vous plaise, po kterém následovalo turné v roce 2013: Cordy and his Gus.
14. ledna 2015 je uveden film Vzpomínky Jean-Paula Rouveho, kde Annie Cordy hraje hlavní roli po boku Mathieu Spinosiho, Michela Blance, Chantal Lauby a Audrey Lamy. Kritici jsou ve vyzdvihování jejího výkonu jednomyslní. Objevuje se v mnoha představeních u příležitosti uvedení filmu a její 70leté kariéry. France 2 tomuto tématu věnuje hlavní vysílací čas.
18. května 2016, poprvé šplhá po stupních festivalu v Cannes za filmem, ve kterém hraje u příležitosti promítání filmu Le Cancre po boku Paula Vecchialiho, Catherine Deneuve a Mathieu Amalrica.
4. července 2018 účinkuje ve filmu Tamara Vol.2 a televizním filmu pro France 3: Illettré 31. Toto je její poslední vystoupení na plátně.
V roce 2019, ve věku 91 let, Annie Cordy převzala hereckou cenu na mezinárodním festivalu Entr’2 Marches pořádaném souběžně s filmovým festivalem v Cannes za výkon v krátkém filmu Les Jouvencelles od Delphine Corrard.
Annie Cordy zemřela ve věku 92 let 4. září 2020, ve svém domě ve Vallauris v Cannes, na infarkt.
Tamara Vol. 2
2016
Le cancre
2014
Poslední diamant
Vzpomínky
2011
Crimes en sourdine
2009
Divoká tráva
2008
Disco
Vražda ve vlaku
2006
C’est beau une ville la nuit
Poslední blázen
2004
Madame Eduard
1994
Pomsta jedné plavovlásky
1990
Un été après l’autre
1983
Le Braconnier de Dieu
1980
Lakomec
1976
Rue haute
1975
Isabelle devant le désir
Souvenir of Gibraltar
1974
Commissariato di notturna
Krysy z temnot
1973
Běží, běží po předměstí
La Dernière bourrée à Paris
Mataf
1972
Les Galets d’Étretat
Les Portes de feu
1971
Kočka
1970
Cestující v dešti
Roztržka
Tito muži s prstem na spoušti
1969
Takový hodný člověk
1968
Tito muži rodiny
1965
L’Or du Duc
1964
Ces dames s’en mêlent
1960
Tête folle
1959
Cigarettes, whisky et petites pépées
1958
Tabarin
1957
Viktor und Viktoria
1956
Bonjour sourire!
1955
La donna più bella del mondo
1954
Poisson d’avril
Si Versailles m’était conté
1953
Boum sur Paris
1953
Les trois bandits de Napoli
1955
Fleurs de papillon
1956
Les succès d’Annie Cordy
1957
Chante les airs de l’opérette “Tête de linotte”
1957
Cigarettes et whisky
1959
Merveilleuse Annie
1960
Pleins feux sur Annie Cordy
1962
Visa pour l’amour (s Luisem Mariano)
1963
For me formidable
1964
Style rococo
1965
Ouah ouah (s Bourvilem)
1968
Pic et Pioche (s Darry Cowlem)
1970
Indien vaut mieux que deux tu l’auras (s Pierre Doris)
1972
Hello Dolly
1973
Hé hé, c’est chouette
1974
Annie Cordy Show
1976
Nini la chance
1977
Sacré bourricot
1978
La Bonne du curé
1979
Annie Cordy chante et raconte… L’Histoire de France (pour Rire)
1980
Tata Yoyo
1981
Vanini vanillée
1982
Envoyez la musique
1985
Cho ka ka o
1988
L’Arbre à chansons
1992
Oh la la quelle soirée
1997
Les trois bandits de Napoli
1998
Annie Cordy chante Broadway
2012
Ça me plaît… Pourvu que ça vous plaise
2014
Annie Cordy chante Noël
