Citát ze zdroje Tom Key dne 6. 11. 2022, 11:05

[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 24.1.1928 - Brunoy, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 29.7.2007 (79 let) - Honfleur, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
První filmová role tohoto známého herce byl shodou okolností film s Louis de Funésem Poprask v kabaretu, kde hrál jednoho z muzikantů. S Funésem se potkal ve filmu ještě několikrát. Profesionální kariéru zahájil roku 1946, kdy podepsal smlouvu na turné po Německu s divadelní společností Jean-Marii Serreaua. Po absolvování dvouleté vojenské služby u letectva se vrátil opět na pařížská jeviště, kde se představil mj. ve hrách Roberta Dhéryho Dugudu a Branquignois. V roce 1953 se spojil s hercem, dramatikem a režisérem Jeanem Poiretem, s nímž pak po mnoho let inscenoval vlastní komické scénky a skeče na pódiích pařížských kabaretů. Od poloviny 50. let se uplatnil také před filmovou kamerou, dlouho se však musel spokojovat pouze s vedlejšími party úředníků a policejních komisařů.
Až počátkem 70. let se mu naskytly větší příležitosti k rozvinutí svého komického talentu i na filmovém plátně: ovdovělý pařížský knihkupec Jean-Paul Rondin, který nalezne svou záhadně zmizelou dceru mezi obyvateli podzemních katakomb, v satirické komedii Krysy z temnot. Mezinárodní popularitu a cenu Césara 1979 mu přinesla úloha stárnoucího potrhlého homosexuála Albina, který vystupuje jako transvestita pod jménem Zaza na pódiu nočním podniku svého dlouholetého milence (Ugo Tognazzi), ve stejnojmenné filmové adaptaci Poiretovy úspěšné komedie Klec na blázny (režie Eduardo Molinaro). V sedmdesátých letech také exceloval v komedii Situace je vážná, nikoli však zoufalá. Ačkoliv jeho doménou zůstává dodnes komediální žánr, několikrát překvapil i jako charakterní herec. Výraznou, dramaticky náročnou kreaci, za niž obdržel Césara 1982, předvedl v postavě arogantního a sebevědomého notáře Jérôma Martinauda, jehož během silvestrovské noci usvědčí dva policisté (Lino Ventura a Guy Marchand) z vražd a znásilnění dvou osmiletých děvčátek, v kriminálním psychothrilleru podle románu Johna Wainwrighta Svědek.
Ještě působivější výkon, jímž se bezúspěšně ucházel o Césara 1990, podal v dramatu z okupované Paříže Doktor Petiot, kde vytvořil titulní úlohu masového vraha Židů, jimž slíbil útěk do Jižní Ameriky. Césarem 1995 byl oceněn za titulní roli nenápadně elegantního penzionovaného soudce Pierra Arnauda, o jehož platonickém vzplanutí k temperamentní vdané dívce (Emmanuelle Béartová) vypráví komorní snímek Nelly a pan Arnaud. Jako vysloužilý detektiv si zahrál se Sophií Marceau ve filmu Belphegor, fantom Louvru. Od roku 1952 byl ženatý s Juanitou Peyronovou.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
Poprask v kabaretu (Funés)
Karamboly (Funés)
Salát z kořínků (Funés)
La belle américaine (Funés)
Hon na muže (Belmondo)
Velký bazar (Les Charlots)
Situace je vážná, nikoli však zoufalá
Le rois du gag (Richard)
Vieille canaille (Richard)
Herci
Belphegor, fantom Louvru
[/tab]
[tabs]

[/one-half-first]
[one-half]


[/one-half]