Philippe Caroit
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 29.9.1959 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Jednou z největších francouzských televizních hvězd dneška je bezesporu Philippe Caroit, kterého známe již ze seriálu Modré hlubiny a nyní jej můžeme sledovat v titulu Vítr z Pyrenejí, rodinné sáze o lásce a vášni z kopců francouzské Katalánie. Caroit hraje v obou verzích a sedm let též vystupuje v seriálu Les Boeuf-carottes po boku populárního Jeana Rocheforta a tvrdí, že zejména kvůli svému kolegovi, jenž představuje komisaře Venturiho, se rolí inspektora Davida Kaana stále báječně baví.
Představitel Paula Lansaka je tedy úplný seriálový specialista, ale nebylo tomu tak vždy. Filmografie tohoto pilného herce je překvapivě bohatá, obsahuje téměř osmdesát titulů. Před kamerou debutoval v roce 1980 epizodní rolí ve snímku známého režiséra Erika Rohmera Letcova žena. Prý byl v té době hodně melancholický a zasněný, což se do Rohmerova filmu výborně hodilo, protože právě takové hrdiny má doyen francouzské filmové režie rád. Caroitova atraktivní tvář se objevila rovněž v životopisném snímku Véry Belmontové Milena, volné adaptaci knihy Jany Černé Adresát Milena Jesenská o osudu její matky, předválečné české novinářky a přítelkyně Franze Kafky. Philippe Caroit okusil i práci za kamerou a paralelně se věnuje též divadlu. Účastnil se i ambiciózních projektů, ztělesňoval např. Ježíše ve hře Člověk jménem Ježíš, kterou režíroval Robert Hossein. Před pár lety si zahrál ve hře, kterou režíroval jiný známý francouzský herec Jean-Claude Brialy. Caroit si prkna, jež znamenají svět, dávno podmanil, přesto oceňuje, že večery na jevišti mohou být pokaždé jiné,je to stále tvůrčí práce. Navíc je to jedna z mála příležitostí, kdy se může vyřádit i v komické rovině. Je si vědom, že časté účinkování v televizi poněkud rozmělňuje hercův talent i kredit, ale právě po dvousté repríze deklamování stejného textu posiluje jeho flexibilitu; navíc, jak říká, bez práce prostě nemůže být. Prý není snob, a proto víc ocení dobrý televizní film než špatný v kině. S úsměvem si libuje, že většina seriálů se odehrává v létě u moře, což se líbí nejen Pařížanům během pošmourné zimy před obrazovkou, ale možná ještě více hercům při natáčení. Zdá se, že tento pohledný a vysoký muž s pronikavě blankytnýma očima ani neměl jinou volbu než herectví. Původně si vybral studium medicíny, ale po pěti semestrech toho zanechal a "zběhl" k divadlu, aby zůstal umělecké profesi již věrný. Kurzy herectví navštěvoval na konzervatoři v Montpellieru. Rád představuje složitější charaktery, neusiluje o černobílé postavy, které nedávají možnost vyjádřit celou paletu hercova rejstříku. Ostatně do rolí nejednoznačných hrdinů bývá skutečně obsazován. Jeho parketou je přitažlivý muž se slabostí pro ženy, nezanedbávající přitom svoji profesi ani rodinu, ale bez dostatečné kázně, aby si zakázal soukromá dramata a nedostával se tak na životní křižovatky, z nichž jen obtížně hledá správnou cestu.
V době, kdy o něj mají diváci a tvůrci zájem, chce Philippe Caroit využít každé herecké příležitosti. Je proto možné, že se s ním třeba někde na Azurovém pobřeží brzy opět setkáme.
[/tab]
[tab title="Filmové role"]
Kapitán Fraccase (Funés, Marais)
Slavné lásky (Belmondo, Delon)
Sympatický dareba (Belmondo)
Šťastný Alexandr (Richard)
Un nuage entre les dents (Richard)
Prohnilí 1,2,3
Ukradli torzo Jupitera
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]