Něco málo o filmových Třech mušketýrech
Pánové (a dámy), ruku na srdce, kdo z Vás alespoň jednou nečetl jednu z nejklasičtějších klasik francouzské literatury? Alexandre Dumas jistě netušil, že jeho dílo se dochová tolik desítek a stovek let, a přes dvě století v něm budou nacházet zalíbení miliony čtenářů po celém světě. A to, že mnohý z těch čtenářů se v pokročilém světě techniky bude pokoušet převést tento literární skvost do filmové podoby, o tom ani nesnil.
A přeci se to stalo – poprvé již pouhých 42 let po jeho smrti, v roce 1912 (nepočítáme-li krátkou fresku Les Mousquetaires de la reine z roku 1903 od průkopníka filmu Georgese Meliése). V němém černobílém snímku se pod režijním vedením André Calmettese a Henri Pouctala představil světu první filmový D´Artagnan – Émile Dehelly.
V roce 1921 následovala další verze, také ještě černobílá a němá – s Aimé Simon-Girardem jako D‘ Artagnanem. Roku 1933 si zopakoval režii Henri Diamant-Berger a přivedl na svět první zvukovou verzi, v podstatě se stejnými herci. O rok později vstupuje na scénu první belgická (francouzsky mluvená) verze Les Quatre mousquetaires, zajímavá tím, že režisér Gaston Schoukens se jako první z filmových tvůrců odvážil spočítat mušketýry na plátně a vyšlo mu, že jsou čtyři a ne tři, podle čehož také nazval svůj film.
Rok 1952 byl ve znamení první italské, velmi volné verze, Il Boia di Lilla režiséra Vittorio Cottafaviho. O rok později kontrují opět Francouzi, konkrétně nám dobře známý „fantomasovský“ režisér André Hunebelle, který do role D´Artagnana obsazuje slavného herce Georgese Marchala (budoucí Markýz de Bois-Doré), a jako jeho sluhu Plancheta komika Bourvila. V roli Aramise se zde objevil také známý Jacques François.
V roce 1959 přichází první televizní zpracování (režie Claude Barma), a to hned s tehdy mladým Jeanem-Paulem Belmondem v hlavní roli, a Michelem Galabruem coby domácím Bonacieuxem. Dva roky nato vzniká snad nejklasičtější verze tohoto příběhu v podobě dvoudílného filmu. Režisér Bernard Borderie obsadil hvězdu Gerarda Barraye do role Gaskoňce a Jeana Carmeta jako jeho sluhu. Protivníkem jim byla sličná Myléne Demongeot jako Milady de Winter.
Rok 1968 zaznamenává další belgickou verzi, tentokrát pod názvem De Drie Musketiers. Francouzsko-italsko-britská koprodukce z roku 1974 byla první animovanou verzí Tří mušketýrů.
Téhož roku ovšem vzniká, opět pod režijním vedením André Hunebella, velmi zdařilá komedie Čtyři sluhové a čtyři mušketýři, která v sérii bláznivých gagů dala vyniknout slavné francouzské skupině Les Charlots. Pravdou je, že o samotné mušketýry zde vlastně moc nešlo :-)).
Rok 1979 dal vzniknout druhému TV zpracování, kde v režii Pierre Neela dokonce alternovali herci dvě a více rolí najednou, pro diváka myslím celkem zmatek. Dojem z televizních zpracování nenapravila ani verze André Flédéricka z roku 1984.
Obnovit slávu filmových mušketýrů se povedlo skvělému Richardu Lesterovi (Perný den) hned ve dvou filmových snímcích z roku 1973 (britsko-americká koprodukce Tři Mušketýři a královnin přívěšek) a 1989 (Návrat tří mušketýrů – francouzsko-britsko-španělská koprodukce) s Michaelem Yorkem v hlavní roli a spoustou slavných herců v rolích vedlejších (Oliver Reed jako Athos, Frank Finlay jako Porthos, Kim Cattrallová coby Mylady de Winter, Geraldine Chaplinová jako královna Anna, Christopher Lee jako zrádný Rochefort, Philippe Noiret coby lišácký kardinál Mazarin, Charlton Heston jako kardinál Richelieu a Richard Chamberlain v roli Aramise).
Nemluvě o hollywoodské slátanině z roku 1993, francouzsko-anglická koprodukce Young Blades z roku 2001 byla už jen labutí písní skvělých příběhů o mušketýrech – absence hvězd a citlivého režijního vedení je až moc znát.
Jak obstojí zatím poslední TV zpracování D’Artagnan et les trois mousquetaires (2005), režiséra Pierre Aknina, ukáže až čas…