Catherine Lachens
Po několika zaměstnáních (vedoucí dotazníků na dispečinku Renault, uvaděčka v kině Le Palace v ulici Montmartre, vykládačka beden v nočním Halles) debutovala u filmu pod vedením Jacquese Deraye po boku Alaina Delona ve filmu Povídka o policajtovi a Niny Companeez ve filmu L’Histoire très bonne et très joyeuse de Colinot trousse-chemise s Francisem Husterem a Brigitte Bardot.
Na divadelních prknech debutovala ve hře Le Cheval fou od Jeana Gionoa a ve filmu What a Flash! od Jeana-Michela Barjola.
V komediálním rejstříku se čtyřikrát objevila pod vedením Georgese Lautnera, ale také Philippa de Brocy, Pierra Richarda, Jeana Yannea, Clauda Zidiho, Pierra Tchernia, Paula Vecchialiho, Yvese Boisseta, Clauda Chabrola atd. Jako žena ze střední třídy, zanedbávaná manželka, dobrosrdečná prostitutka, ředitelka školy nebo vášnivá učitelka ztvárnila na velkých i malých obrazovkách celou řadu rolí. Na velkých i malých obrazovkách ztvárnila celou řadu rolí, od kriminálních filmů (Povídka o policajtovi, Smrt darebáka) po lehké komedie (Silence… on tourne!, Les Deux Crocodiles), od charakterových studií (Le Divorcement, La Vie dissolue de Gérard Floque, Rosa la rose, fille publique) po dramata (Deux Lions au soleil, L’Arrestation, Le Toubib) a dobrodružné filmy (Le Prix du danger).
Je také divadelní herečkou. Od Molièra po Jeana Geneta, od Feydeaua po Maxe Frische, od Kafky po Audibertiho, přes Racina a Ionesca, střídá velké klasiky se současnými „kuriozitami“, Jean-Edern Hallier, Pierre Laville, pod vedením renomovaných režisérů: Roger Planchon, David Esrig, Marcel Maréchal, Andrzej Wajda, Jean-Pierre Miquel, Jacques Rosner, Daniel Mesguich atd. Tyto zkušenosti ji zavedly po celé Evropě až do Ruska. Její „kmotrou“ či „matkou“ v divadle je Pascale de Boysson, partnerka Laurenta Terzieffa ve městě i na jevišti.
Její život je protkán setkáními. Gena Rowlands, Salvador Dalí, který ji rád poslouchal, jak čte jeho vlastní texty, a udělal z ní svou soukromou lektorku, dále Federico Fellini, který s ní v Cinecittě natáčel film Rouge Venise (1988) a s nímž si dopisovala.
Je také sochařkou (pod záštitou Noor Zade Brener), a zúčastnila se několika výstav: v Nadaci Charlese Bassompierra, v hotelu Louvre, v Palais des Congrès, na Avenue Montaigne, v Maison de la Radio, v Galerii Paradis, po boku dalších umělců z oboru, jako jsou Anny Duperey, Sapho, Serge Reggiani, Michèle Morgan, Renaud nebo Amanda Lear.
V televizi byla v 80. letech pravidelným hostem pořadu L’Académie des neuf a na konci 90. let v jeho nástupci Le Kadox. Objevila se také v seriálu Navarro.
Dne 22. července 2016 jí sdružení Souvenance de Cinéphiles v Puget-Théniers (Alpes-Maritimes) udělilo Prix Reconnaissance des cinéphiles za celou její kariéru.
Les Beaux jours
2004
A vot‘ bon coeur
2001
Confession d’un dragueur
1996
Les Bidochon
1995
Manželství po francouzsku
1992
Krásný příběh
1991
Le Cri du cochon
1990
Le Sixième doigt
1989
Rouge Venise
1988
In extremis
1986
Rosa poběhlice
1984
Aldo et Junior
Krev těch druhých
Swannova láska
1983
Cena za nebezpečí
Flics de choc
Ça va pas être triste
1982
On s’en fout… nous on s’aime
T’es folle ou quoi?
1980
Bankéřka
Deux lions au soleil
Girls
L’Honorable société
1979
Disciplína musí bejt
Le Divorcement
Doktor
Huba toho druhého
Je te tiens, tu me tiens par la barbichette
Policajt nebo rošťák
1978
Hombre objeto
Ils sont fous ces sorciers
Jsem nesmělý, ale léčím se
La Jument vapeur
Un Professeur d’américain
1977
Gang
Monsieur Papa
Violette & François
1976
Attention les yeux
La Bulle
Monsieur Albert
Pozdrav tu paní!
1975
La Bulle
Nenapravitelný
Povídka o policajtovi
1973
Sukničkář Colinot
1972
What a Flash!