Patachou
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 10.6.1918 - Paříž, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 30.4.2015 (96 let) - Neuilly-sur-Seine, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Patachou alias Henriette Ragonová, dcera Maurice Ragona a Marie-Célestine Vizet, vyrostla v Paříži. Měla několik zaměstnání, dělala písařku, prodavačku bot, cukrářku, starožitnici. Během druhé světové války pracovala v továrně Gnome et Rhône. Tam se seznámila s inženýrem Jeanem Billonem, kterého si vzala a s nímž měla syna, hudebníka a skladatele Pierra Billona. V roce 1948 si se svým manželem otevřela čajovnu na Montmartru v přístavbě pekárny, kterou pojmenovala Chez Patachou, a restauraci, kam si najala harmonikáře jako doprovod ke svému zpěvu pro pobavení hostů. Její zákazníci zjistili, že má krásný hlas a umí dobře zpívat. Pařížští novináři ji přejmenovali podle jejího kabaretu na Patachou. Její kariéra a kabaret měly velký úspěch a staly se jedním z pilířů francouzského šansonu.
Její vlastní kariéra začala roku 1950 s první desou. Zpívá pod jménem Lady Patachou v ABC, pak v Bobinu, pak na turné po Francii a po celém světě.
V prosinci 1952 ve studiu Chopin-Pleyel natočila devět titulů pro album Patachou chante Brassens, což byly písně zpěváka Georgese Brassense, který začínal u ní v restauraci.
Jacques Brel zpíval s Patachou tři roky. Patachou také vystupuje s mnoha umělci, včetně Édith Piaf, Charlesem Aznavourem, Huguesem Aufrayem, Michelem Sardou, nebo Claude Nougarem a Romualdem.
Od roku 1953 působila v Palladiu v Londýně, Waldorf-Astorii a Carnegie Hall v New Yorku, ve všech velkých městech Spojených států, kde její kariéra trvala více než dvacet let, a také v Montrealu, na Středním východě a v Hong Kongu.
V roce 1958 nahrála desku písní Aristida Bruanta pod uměleckým vedením Borise Viana. V roce 1959 vydala desku s názvem La Chose ou les ratés de la trifle, který byla ale okamžitě cenzurována. Na začátku 70. let procestovala Japonsko a Švédsko, kde její přirozený pařížský projev zvedal diváky ze židlí.
Zároveň se věnovala herecké kariéře. Od počátku 50. let ji oslovil kino a divadlo, zejména Jean Renoir a Francouzský kankán (1954) a Sacha Guitry. Od 80. let se Patachou stala více viditelnou na plátně i v televizi, kromě jiného velmi pozoruhodným výkonem v roli děsivé „matriarchy“ na invalidním vozíku v seriálu Orages d'été nebo v televizním filmu Pris au trappe (děsivá teta vraha, který zmanipuluje slepého policejního komisaře a usvědčí nevinného člověka).
Jejím druhým manželem byl americký filmový producent Arthur Lesser.
[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2003
Saltimbank
2001
Belphegor: Fantom Louvru
2000
Félixova dobrodružství
Herci
1999
Pola X
1993
Cible émouvante
1992
Chasse gardée
1990
Le Champignon des Carpathes
Les Matins chagrins
1987
La rumba
1986
Faubourg Saint-Martin
1955
Francouzský kankán
Napoléon
1953
Femmes de Paris
1952
Jouons le jeu
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]