Citát ze zdroje Tom Key dne 16. 8. 2023, 15:37

Patrick Préjean je jedním z těch herců, které fanoušci francouzské kinematografie milují pro jejich veselost a sympatie, které z nich vyzařují. A jeho výrazný úsměv umocňuje příjemnou, roztomilou postavu. Milovník divadla, vášnivý filmař, specialista na voiceband a televizní herec si vyzkoušel všechny obory tvorby. Je synem slavných herců, přesto si sám vydobyl jméno, ať si zlí jazykové říkají, co chtějí. To, že je synem Alberta Préjeana, ho totiž nezbavilo povinnosti praxe v oboru, povinných návštěv hereckých kurzů a konzervatoře. Celkově se Patrick Préjean kromě nespočtu divadelních her a četných televizních seriálů objevil ve zhruba čtyřiceti filmech a pracoval po boku největších režisérů (Costa-Gavras, Alex Joffré, Christian Jacque, Claude Chabrol, Serge Korber, Gérard Oury atd.) a předních francouzských hvězd (Bourvil, Jean-Paul Belmondo, Louis de Funès, Jean Gabin atd.).
Filmoví fanoušci si jistě vzpomenou na belgického vojáka OSN ve snímku Velký šéf a samozřejmě maršála Perlina v Četník a četnice. Již několik let ztvárňuje také animované postavy, jako jsou Tigrou a Gros Minet.
Patrick Préjean je zkrátka dokonalý umělec. Za posledních pětačtyřicet let ztvárnil na jevišti i před kamerou celou řadu rolí, což mu dává pozoruhodnou paletu mnohotvárných charakterů. V životě však zůstává stále ochotný, laskavý a vřelý... Děkujeme mu za vyprávění o jeho kariéře, zejména za vzpomínky na Louise de Funèse a natáčení filmu Četník a četnice.

Rozhovor s Patrickem Préjeanem z 1. října 2008.

Pane Préjeane, pocházíte z herecké rodiny. Předpokládáme, že právě tento původ vám dal vášeň pro jeviště a stříbrné plátno. Mohl byste nám však říci něco více o tom, jak jste se dostal k divadlu a filmu?
Ano, právě tento původ mě přivedl k této profesi. Vyrůstal jsem ve světě, kde kolem mě bylo vždycky tisíce flitrů, protože moji rodiče byli skvělí herci. Moje matka, Lysiane Reyová, byla známá jako "nejkrásnější zrzka v Paříži". Co se týče mého otce, filmoví fanoušci i divadelní diváci dobře znají jeho kariéru. Takže jsem do toho spadl po hlavě. Někteří lidé si možná myslí, že je snazší dostat se k této profesi, když už vaši rodiče v oboru pracují, ale to není pravda. Především jsem to dělal proto, že mě to strašně bavilo, byl jsem pro tuto profesi zapálený, a i kdyby moji rodiče tuto kariéru nedělali, myslím, že bych to zkusil.

Jaký je tedy váš původ?
Vystudovala jsem několik oborů, které bych nenazval brilantními, ale prostě poctivými (smích)! Opravdu jsem chtěl být hercem, takže když mi otec řekl "jdi do toho", zapsal jsem se do kurzů Jeana Perimoniho v Paříži, pak na Rue Blanche a nakonec na konzervatoř. Můj otec, který prošel úplně jiným učením a pocházel spíše z dělnického prostředí, byl nadšený. Myslím, že se mi dostalo vzdělání, které by si přál mít. Ale už ve třinácti čtrnácti letech jsem byl v cirkuse u Jeana Richarda, kde jsem jezdil na koni nebo dělal komické výstupy s rodinou Grussových. Teprve později jsem se dozvěděl o Edmondu Rostandovi a Molièrovi.

Netrvalo dlouho a v kině jste si potykal s filmovými velikány. Co jste se z těchto rolí naučil, když jste ve filmové branži teprve začínal?
Ano, od začátku jsem hrál ve spoustě filmů, točil jsem s Joffrém, Costou-Gavrasem, Ourym a De la Patellièrem. Hrál jsem s Gabinem ve filmu Tetovaný a pak samozřejmě s Bourvilem, což byl jeden z největších francouzských herců. Na plátně byl ve svých rolích tak dobrý, že po pěti minutách splynul se svou postavou. Za pár okamžiků už jsme neviděli Bourvila, ale jen jednu z hlavních postav filmu. A to je známka velkých herců.

Vedle své filmové práce jste se nikdy nevzdálil z jeviště.
Divadlo v mé kariéře nikdy nechybělo, je to pro mě plamen, který nikdy nezhasne. Od té doby, co jsem začínal, byl málokdy rok, kdy jsem nehrál v jedné nebo dvou hrách. Střídání her mi umožňuje interpretovat velmi rozdílné role. Momentálně hraji v Palais Royal v komedii Un Point c'est tout, ale loni jsem hrál ve hře Sachy Guitryho Quadrille. Před několika lety jsem hrál v Cyranovi z Bergeracu Edmonda Rostanda, kde byli někteří lidé překvapeni, že hraji v žánru, který má ke komedii daleko.

Krátce jsme si povídali o Tetovaném Denyse de la Patellièra. Tehdy jste se seznámil s Louisem de Funèsem?
Na začátku své kariéry jsem se na jednom večírku seznámil s Louisem de Funèsem. Přišel za mnou, aby mi řekl, že jsem mu připadal velmi dobrý ve filmu Bernarda Borderieho Protigangová brigáda (pozn. redakce: ve filmu hrál postavu Beau Môme, a byl uveden v roce 1966), což pro mě byla pocta. Tak mi umožnil několik kamerových zkoušek a já dostal roli v Tetovaný. Poté jsme spolu pracovali ve filmu Četník a četnice. Říkalo se o něm, že není veselý, ale člověk ho musel dobře znát, aby si s ním mohl povídat a smát se. Trvalo nějakou dobu, než jsem si získal jeho důvěru a přátelství, a dobře jsem ho poznal až při jeho posledním filmu, krátce před jeho odchodem.

Viděl jste ho v divadle v době, kdy se hrála Sans Cérémonie - hra, která se o deset let později natočila jako film pod názvem Pouic Pouic, v níž váš otec hrál hlavní roli vedle Philippa Nicauda, Claude Gensac, Jeana Ozenna atd.
Ano, viděl jsem ho v divadle, ale netušil jsem, že později ovlivní mou kariéru.

Vedl vás trochu, když jste měli natáčet společnou scénu, nebo vám nechal zcela volnou ruku, abyste pracoval sám?
Měl jsem při práci volnost, ale samozřejmě mi dal několik rad, které byly velmi zajímavé a přínosné. Na place předstíral, že vyhrožuje: Když budeš moc talentovaný a budeš na filmu vidět jen ty, tak to ve střižně vystřihnou. Což se samozřejmě nikdy nestalo.

Co jste se během těch několika měsíců natáčení jako herec naučil?
Stejně jako mnoho jiných umělců jsem si před natáčením kladl spoustu otázek. Pozoroval jsem ho a viděl, jak je ve své práci přísný a profesionální. Dělal všechno pro to, aby vše proběhlo co nejhladčeji, když se ozve "Akce!". Pro mě De Funès zůstává jedním z nejlepších světových komiků. Ve filmu Oskar s Mariem Davidem mě donutil hýkat smíchy!

Kvůli nemoci Jeana Giraulta, a poté jeho smrti, převzal Louis de Funès vedoucí roli na place?
Ne, protože Jean Girault na konci natáčení zemřel. V pařížských ateliérech zbývalo natočit už jen několik scén. Příliš málo na to, aby tato událost ohrozila celý film, a tak na posledních pár dní převzal otěže jeho asistent Tony Aboyantz. Po celou dobu natáčení byl však Louis de Funès stále přítomen na place, aby s Jeanem Giraultem diskutoval a konfrontoval své nápady.

V tomto filmu jste byl v dobré společnosti, s Michelem Galabruem, Jacquesem Françoisem, Grosem a Modem... Ale byly tam také velmi půvabné četnice! Muselo být příjemné s nimi natáčet - zejména s Catherine Serreovou, kterou jste objímal...
Objímat krásné dívky je jednou z výsad této profese (smích)! Je pravda, že byly okouzlující a také velmi milé. Můžu vám říct, že Babeth - která byla v té době celebritou kvůli manželství s Johnnym Hallydayem - byla mnohem méně povrchní, než se říká. Znovu jsem viděla Catherine Serreovou, se kterou jsem později pracovala, a také Nicaise Jean-Louisovou. Co se týče Sophie Michaudové, znovu jsem ji potkal o několik let později na konkurzu, když jsme uváděli Cyrana de Bergerac. Bylo pro ni legrační setkat se tváří v tvář s Cyranem, který byl předtím četníkem v Saint-Tropez! Co se týče Jacquese Françoise, kterého jste zmínil, měl jsem s ním báječný vztah, byl to skvělý člověk.

Mluví s vámi lidé o roli maršála Perlina hodně i dnes?
Samozřejmě v obrovské míře, protože četníci se stali nedílnou součástí francouzské komediální kultury. Je neuvěřitelné, že miliony diváků zůstávají věrní každému vysílání. Série Četníků oslovuje všechny generace, a to díky talentu a nesmrtelnosti Louise de Funèse. Ale tato role pro mě byla výjimečná, protože práce na filmu byla skutečným snem. Představovala způsob natáčení, který se dnes praktikuje stále méně. A to jsme byli v Saint-Tropez, kde jsme se navíc dobře najedli (smích)! To mi připomíná jednu anekdotu. Během natáčení jsme si s manželkou pronajali malý byt v přístavu. Byla tam i moje dcera, které musely být tak tři nebo čtyři roky. Když jsem jednou večer pozval filmový štáb na skleničku šampaňského do přístavu, navrhl jsem jim, aby se podívali do bytu, protože je z něj krásný výhled na Saint-Tropez a moře. Když jsme se vrátili dolů ke skleničkám šampaňského, které jsme na chvíli odložili, našel jsem dceru v podivném stavu. Dopila asi dvě skleničky, a měla právě první flám v životě (smích)!

S jedním policistou, Mauricem Rischem, jste si musel dobře rozumět, protože jste se znovu setkali v roce 2003 ve filmu Quel Cinéma v Palais Royal.
Ano, Maurice znám velmi dobře. Tento týden jsme spolu opět mluvili po telefonu. Je mezi námi velká součinnost, protože Maurice je fascinující a srdečný člověk. A je třeba říci, že naše kariéry se vyvíjely paralelně. Chodili jsme spolu do školy, znovu jsme se potkali na konzervatoři a hráli jsme spolu ve čtyřech nebo pěti divadelních hrách a také ve třech nebo čtyřech filmech.

Od roku 1965, kdy jste se objevil ve filmech Quelle famille a Seule à Paris, jste hrál ve velkém množství televizních seriálů.
Ano, hrál jsem v mnoha televizních seriálech a filmech. Loni jsem hrál v jedné epizodě seriálu Femmes de loi, který měl velký úspěch u osmi milionů diváků. Na první pohled jsem hrál sympatickou postavu, ale na konci filmu jste se dozvěděli, že jsem byl vlastně padouch! Byla to dokonalá protirole, protože při mém stylu nikdo nečekal, že budu vrah. Teď už ve filmech hraji o něco méně, ale stále mám dobré ohlasy. Vzpomínám si, jak jsem před několika lety napsal článek s titulkem Přišel nový Préjean, což je velmi příjemné a povzbudivé čtení.

Díky polidštění zvířat, jako je Tygr a kocour Sylvestr, zjišťujeme, že dabing je další disciplína, ve které vynikáte. Jaký přínos a poučení jste si z této práce odnesl?
Dala mi schopnost být k dispozici, což znamená, že dabing vyžaduje, abych pracoval velmi rychle a velmi dobře. Musím rychle pochopit humor postavy, abych ji oživil tak, jak má být. Ale také se při tom musíte chtít bavit, což není vždycky neslučitelné.

Nakonec divadlo, film, televize a dabing z vás udělaly komplexního umělce. Je pro vás důležité vyvíjet se v různých stylech tím, že pracujete v několika oborech?
Naprosto, protože činnost v jednom oboru vždy umožňuje vývoj v oboru jiném. V této profesi se stále učíte, ať už jde o to, co dělat, nebo co nedělat. Všechny tyto činnosti tvoří pro herce velmi zajímavý mix. Tento fenomén diverzifikace začíná být uznáván a přijímán i ve Francii, kde dlouhou dobu existovala tendence zaškatulkovat člověka do jednoho oboru.

Kromě kreslených filmů jste také daboval několik filmů, mimo jiné americký Blues Brothers v roce 1980.
Ano, to bylo skvělé období. Vzpomínám si, jak jsem daboval píseň Every needs somebody to love. Zpíval jsem francouzsky na originální zvukovou stopu a musím přiznat, že jsem si to opravdu užíval. A pak jsem daboval jednu z hlavních postav s Jacquesem Dynamem, kterého jsem dlouho dobře znal. Byl také z cirkusu Gruss a potkali jsme se tam, když jsem byl malý. Rychle jsme se spřátelili a Jacques byl skvělý herec.

Od 9. září hrajete v Palais Royal ve hře Un point, c'est tout, kterou napsal a režíroval Laurent Baffie. Můžete nám o této komedii, napsané na téma řidičských průkazů s body, a o své roli něco říci?
Un point c'est tout je třetí hra Laurenta Baffieho. Skládá se ze sociální kroniky a poukazuje na problémy naší doby. Hraji instruktora autoškoly a setkávám se s řadou různých studentů, včetně transky z Bois de Boulogne, řidiče náklaďáku, který je velmi zaujatý CGT, motorkáře, rappera, velmi intelektuální ženy světa... zkrátka téměř se všemi, co tvoří naši společnost. Laurent napsal tuto hru se dvěma cíli. Tím prvním je samozřejmě zajistit, aby se diváci dobře bavili a aby se nechali unést. Chtěl však také předat poselství. Laurent tuto hru napsal také proto, že při autonehodě ztratil blízkého člověka. A jeho cílem je zvýšit povědomí lidí o nutnosti respektu za volantem. Abychom se vyhnuli tragédiím a tomu, že lidé umírají nebo se mění v zeleninu, musíme přestat s nesmysly a přijmout etiku respektu.

Je to také příležitost zahrát si s novými generacemi herců...
Ano, je to příjemné a je to dobrý pocit. A to je také důvod, proč mě Laurent Baffie chtěl ve své hře, protože se rád dělím o své řemeslo s novými talenty. Nedávno mě například oslovil Bruno Solo, abych s ním připravil novou hru.

Na závěr bychom chtěli, abyste potvrdil jednu domněnku. Jako fanoušci komiksů si myslíme, že vás Morris zkarikoval v dobrodružství jeho hrdiny Luckyho Luka Le Bandit Manchot.
Ano, to jsem já (smích)! Můj přítel Laurent Gerra mi o tom řekl před dvěma nebo třemi lety. Neznal jsem to, tak jsem si to šel koupit, abych to zjistil. Vtipné je také, že v komiksu hraji Louise de Funèse.

Nezbývá než vám vřele poděkovat za vaši laskavost a popřát vám hodně úspěchů...