Dominique Zardi: muž stovek rolí.

/ 7 listopadu, 2022

Rozhovor s hercem Dominiquem Zardim z 25. června 2007.
Pane Zardi, mohl byste nám nejprve říci něco o vašem přátelství s Louisem de Funèsem?
Stalo se to zvláštním způsobem. V té době jsme oba byli herci ve vedlejších rolích, kteří hodně pracovali. Později se stal hvězdou, já ne. V té době jsem ho znal. Znal jsem ho v době, kdy bydlel v malém bytě na rue de Maubeuge. Měl potíže vyjít s penězi. Stali jsme se přáteli a on mi říkával: „Máš štěstí, můžeš hrát výrazné role. Já ne!“ V té době by mě nikdy nenapadlo, že bude mít takovou kariéru, jakou měl, a že skončí jako největší komik! Jednou na filmovém place, když byl ještě komparzista, chtěl pobavit lidi kolem sebe, a tak vzal mechanické „tleskátko“ a spustil ho! Jenže potom mu někdo velmi ošklivě řekl: „Tohle nemusíš dělat, zmiz!“ A Louis šel domů pěšky, myslím, že z Ardèche, v dešti, a nastydl. Když mi o tom vyprávěl, řekl: „Ty bys ho zabil!“ Ve svých začátcích byl někdy ponižován. Další vzpomínku mám z filmu Četník ve výslužbě, kde jsem hrál pytláka s baretem a pistolí. Vynořil jsem se z živého plotu a utíkal pryč. Pak jsem uslyšel, jak na mě Louis křičí: „Zardi, rozhýbej nohy! Skutečnost, že jsem byl zabírán kamerou do dálky, znamenala, že jsem musel při útěku kličkovat, aby to mělo skutečný komický účinek. Měl tedy pravdu. Víte, Louis vkládal do každého záběru svůj život.
Takže už když začínal, byl extrémní perfekcionista?
Ano, bylo to úžasné. Proto ho spousta lidí považovala za zloděje filmů, protože jakmile se objevil na plátně, všechnu pozornost strhl na sebe a my viděli jen jeho!
Vycházeli jste spolu dobře?
Ano, Louis byl vždy přístupný a velmi milý. Byl dobře naladěný, jako Jean Gabin, ale prostě nerad s někým mluvil!
Jaké vzpomínky máte na film Četník v New Yorku?
Měl jsem jen tři dny natáčení, většinou ve Francii. Přišlo mi hloupé zůstat v New Yorku jen jeden nebo dva dny, a proto jsem se rozhodl přespat v pokoji hotelu, kde byly uloženy kostýmy, a zůstal jsem tam patnáct dní! Jednoho dne mě Louis u výtahů uviděl, jak se bavím s číšníkem, přišel ke mně a zeptal se: „Mluvíš anglicky?“ Odpověděl jsem: „Ne, Louisi, já anglicky nemluvím.“ „Ale jestli mluvíš anglicky, tak jsem ti rozuměl!“ „Ale Louisi, ujišťuji tě, že ne, ani poslíčci nemluví anglicky!“ Řekl: „To je pravda! Máš štěstí, že mluvíš anglicky, já ne!“ „Ale ano, Louisi, angličtina je hudební jazyk. Například kolik je hodin se řekne What Time Is It?, a pokud větu řekneš se stejnou intonací, budou ti rozumět!“ Louis tomu nevěřil, vzal telefon a řekl recepční francouzsky větu s anglickou intonací „Kolik je hodin?“ a ona mu řekla čas v angličtině! Dostal šílený záchvat smíchu a musel se napít vody, aby se uklidnil. Jeho ženě se to nelíbilo a řekla: „Co jsi to Louisovi udělal? Odpověděl jsem: „Vůbec nic, paní, on si dělá legraci“ (smích).
Je pro vás plavba přes Atlantik na palubě lodi France stále příjemnou vzpomínkou?
Ano, samozřejmě. Vzpomínám si na jednu příhodu. Francouzským a italským četníkům jsme věnovali pár láhví šampaňského a dali je paní Funèsové, která je uklidila do zavazadla. Po příletu do New Yorku ji však zkontrolovali celníci, kteří otevřeli všechna zavazadla, a ona jim musela vysvětlovat, co tam všechny ty lahve dělají! Byla obklopena spoustou celníků a Louis kolem nich rozčileně pobíhal, aby mu ženu vrátili, a my mu říkali: „Louisi, nerozčiluj se, oni jí neublíží!“
S vámi tam byl také italský četník Jean Droze…
Ano, správně, byl tam Jean Droze!
Můžete nám říct něco o trilogii Fantomas?
Ach, to byl geniální tah André Hunebelleho, který byl skvělým režisérem a k filmu se dostal tak trochu náhodou… vlastně hlavně proto, že někoho miloval! Byl jako Godard nebo Truffaut. Říkali o něm, že je směšný, ale přesto pokaždé, když natočil film, uhodil hřebíček na hlavičku! Je autorem prvních filmů o Jamesi Bondovi a OSS 117. Byl to také on, kdo objevil pro film Audiarda a de Funèse! Když se rozhodl natočit Fantomase, všichni se mu smáli a říkali mu: „Ale ne, Fantomas ne! Už jsme měli Belphegora, je to zbytečné! Genialita režiséra Hunebelleho spočívala v tom, že pochopil, pokud má tenhle film fungovat, nesmí být kladen důraz na Fantomase ani na Fandora, ale na komisaře Juveho. Z toho byl i Jean Marais trochu překvapen a ptal se: „Ale proč je tam tolik záběrů Louise?“ Totéž platí pro Mylène Demongeot, která se rozzlobila, protože nerespektoval pracovní plán! Ale měl pravdu, Louis oslnil! A byl to jeho největší úspěch spolu s Četníkem!
Je pravda, že vztah mezi Louisem a Jeanem Maraisem nebyl příliš dobrý?
Ne, to není pravda. Jean byla okouzlující, upřímný, úžasný, milý jako nikdo jiný. Louis ho prostě ohromil. Do té doby hrál jen malé role a nemyslel si, že by zvládl velkou roli. Bylo to vlastně překvapení, protože nezapomínejme, že na samém začátku byli hvězdami obvykle Jean, Mylène Demongeot a Jacques Dynam, který byl také vynikající herec!
Slyšel jsem, že ve filmu Fantomas měl hrát Sean Connery, můžete to potvrdit?
Samozřejmě, ale znovu vám říkám, že to byl Hunebelle, tvůrce OSS 117, který oslovil tohoto mladého Velšana, kterého tehdy nikdo neznal a který se jmenoval Sean Connery. Měl tam být také Fred Stafford a Tony Callaghan. Nakonec se tak nestalo.
Jaký byl vztah mezi André Hunebellem a Louisem de Funèsem?
Byl vynikající. Hunebelle okamžitě odhalil Louisovu genialitu a využil jí, jak mohl. První velkou roli mu dal ve filmu Taxi, ruleta a korida, kde hrál také Jacques Dynam. Měl slabost pro herce menších rolí, proto najal i Attala a mě. Mně říkal „Toto“ a Henrimu „Manuel“. Nikdy jsme se nedozvěděli proč.
Jaká byla spolupráce s ostatními Fantomasovými pomocníky: Henri Attalem, Jeanem Minisinim a Yvanem Chiffrem?
Atmosféra byla vždycky dobrá, po celou dobu, protože všichni ti chlapi měli nejen impozantní postavy, ale navíc byli všichni dobří, velmi vtipní, vždycky vyprávěli vtipy. Jean Minisini mě hodně rozesmál!
Byl to Yvan Chiffre, kdo připravoval různé bojové scény?
Ano, částečně, Yvan byl velmi dobrý kaskadér a Jean Marais také!
A když je Jean Marais převlečen za Fantomase, dubloval ho Christian Toma, aby hrál Fandora zezadu, že?
Přesně tak! Toma vypadal skoro stejně jako Jean!
Mohl byste popsat Louisovo soustředění před záběry?
Je úplně jako bojový býk! Při zkouškách dokonce skákal nahoru a dolů. Viděl jsem ho udělat až 17 záběrů a všechny na podlaze. Když hrál v divadle Valčík toreadorů, museli ho po odchodu z jeviště odnést do šatny. Zůstával tam dvacet minut ležet na podlaze, aby se probral a mohl si potřást rukou s různými osobnostmi, které mu pak přicházely gratulovat! Měl jsem o něj strach a jednoho dne jsem mu řekl: „Louisi, ničíš se, nemůžeš se takhle přepínat!“
O čem jste si s Louisem povídali mezi záběry?
Moc jsme spolu nemluvili, měli jsme herecký komplex, což znamenalo, že jsme se nemohli moc uvolnit. Mohli jsme být kdykoli povoláni a museli jsme být schopni naskočit do scény. V té době už Louis samozřejmě nebyl malým komikem, ale zachoval si ducha ze svých začátků. Proto byl stále na place, i když zrovna nehrál, jako Gabin.
Byl to Louis, kdo vás a Henriho Attala prosadil do svých filmů?
Rozhodně. Jednou mi řekl: „Viděl jsem v Brooklynu hru s názvem Jo, znáš ji?“ Řekl jsem mu, že ne, a on řekl, že viděl dva mafiány, kteří byli skvělí, a chtěl nás do té role obsadit!
Takže si velmi dobře rozuměl i s Henrim Attalem?
Ano, ale stejně se před ním měl na pozoru. Attal je elf, virtuální postava, velmi specifická, a právě to udělalo naši dvojici zajímavou. Nikdy se mu nic nestalo, neměl žádná omezení, žádná opatření. Vzpomínám si, že za den vypil deset káv, aniž by za ně zaplatil. Chodil od baru k baru a pil kávu za pochodu. Požádal o kávu, a když měl dost, vykřikl, že má málo a že za ni nezaplatí. Odešel by a udělal totéž znovu v jiném baru! A vždycky s sebou nosil papír, že je za své činy nezodpovědný a že za to může lékařská fakulta.
Improvizovali jste s Louisem hodně?
Ani ne, měl skvělý rytmus, živost, měl úžasný cit pro pointu. Byl jako Gabin, museli jste ho následovat. Ve skutečnosti nesnášel průměrnost, chtěl mít před sebou jen schopné lidi. Na rozdíl od Gabina, který byl opravdu nepraktický v běžném životě, hrál špatně jen na plátně. Když Louis dostal, co očekával, nebyly žádné problémy.
Jaký byl jeho vztah s Jeanem Giraultem?
Bezvadný! Girault jako dobrý řemeslník nechal Louise dělat, co chtěl, byl velmi skromný. Pochopil, že když máte v rukou takový klenot, jako je Louis, musíte ho nechat, aby se předvedl! Také věděl, co Louis potřebuje, všechno vám vysvětlil, byl velmi profesionální.
Louis svou filmovou rodinu po svém boku opravdu potřeboval…
Ano, byl rád, když měl vedle sebe stejné lidi, ale neprožíval to tak jako Gabin, který byl úplně ztracený, když neměl například stejného kameramana. A jak říkával Gabin, talent je najít ho v ostatních, takový byl i Louis!
Měl Louis dobré vztahy s techniky?
Ano, nikdy nebyly žádné problémy. De Funès a Gabin jsou poctiví lidé, zásadně poctiví! Technici je milovali. De Funès chtěl být v klidu, protože byl v minulosti frustrovaný a opomíjený!
Nikdy se nechtěl pomstít za toto hubené období?
Ne, to si nemyslím. Věděli jsme, že je to hvězda. Ve skutečnosti byl v té době hlavním hercem ve vedlejší roli. Měl blízko k tomu, aby se stal hvězdou, ale neměl na to! Jednou jsem mu řekl, že kdyby při natáčení filmu Nevídáno, neslýcháno hrál místo Knírače kněze, jeho kariéra by začala o třicet let dříve! Byl ohromen tím, co právě slyšel, a nevěděl, co má říct. Měl prostě smysl pro komedii, uměl se chovat tyransky ke slabým a podlézavě, malicherně a vyhýbavě k silným.
Povězte nám o filmu Dobrodružství rabína Jakuba, jaké na něj máte vzpomínky?
Mimořádné! Louis pocházel ze španělské, šlechtické a katolické rodiny, takže byl velmi zbožný a horlivý. Když mu Gérard nabídl tuto roli, všichni si mysleli, že ji nepřijme. Byl jsem pozván do Ouryho domu k jeho ženě Michèle Morganové a Louis dorazil. Řekl: „Víte, když jsem byl mladý, pracoval jsem v Rue des Entrepreneurs u kožešníka, který zpracovával norky, činčily… a já jsem trávil den s magnetem a sbíral špendlíky.“ Všichni se smáli! Louis pochopil psychologii postavy, byl velmi dobrý.
Měl jste s Louisem i jiné projekty?
Ano, ale problém byl v tom, že když jsem měl projekt, byl vždycky až druhý v pořadí. Měl jsem pro Gabina námět Jean le Rebouteux, který se neuskutečnil. S Louisem jsem napsal Chocolat Glacé, ale Serge Korber měl podivný rozmar a nakonec můj projekt nezvolil a natočili Na stromě, což se moc nepovedlo! Říkal jsem Louisovi: „To není komický námět, auto na stromě, to pobaví na pět minut.“ A měl jsem pravdu, a proto jsem mu řekl: „Pro tyhle věci mám opravdu dobrý smysl! Prostě scénář nebyl dobrý už od začátku. Stejně jako v Tetovaný, kde se Louis a Jean znovu setkali nad dobrým námětem, který se ale kvůli špatnému scénáři nedotáhl do konce. A přesto měli oba odlišný rytmus práce, kterým se doplňovali! Dokázali to v Napříč Paříží v té mimořádné scéně v ulici Poliveau! Louis je tam skvělý!
Dělal si Louis vždycky starosti?
Byl to velmi úzkostlivý muž, možná proto, že celý život tvrdě pracoval. Znal jsem ho jako jazzového pianistu, který stál čelem ke zdi a hrál do dvou nebo do tří do rána! Nemohl jsem zůstat až do konce, takže jsem odcházel kolem desáté. Vzpomínám si na šéfa, který byl Libanonec a vždycky přišel na pódium, aby Louisovi ukradl jeho show, když se mu právě povedlo nějaké číslo!
Jste hrdý na to, že jste natočil více než tři stovky filmů?
Samozřejmě, jsem na to pyšný, a je to jediná pýcha kterou si mohu dovolit. Pracoval jsem s nejlepšími herci a režiséry. Kdykoliv bych za nimi přišel, určitě by pro mě nějakou roli měli!