Serge Reggiani
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 2.5.1922 - Reggio Emilia, Itálie
[icon name="cross" prefix="fas"] 22.7.2004 (82 let) - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Sergio Reggiani, francouzsky Serge Reggiani, byl francouzský herec a zpěvák italského původu. Narodil se v Reggio Emilia do skromné rodiny (jeho otec, Ferruccio Reggiani, byl kadeřník, matka dělnice). Do Yvetot v Normandii přijel ve věku osmi let se svými rodiči. Nejprve šel ve stopách svého otce jako kadeřnický učeň, poté se po přečtení inzerátu zapsal na Conservatoire des arts cinematographiques v Paříži, kde se rodina mezitím usadila.
Serge Reggiani absolvoval lekce dramatu u Léona Smeta v Belgii. V roce 1938 obdržel 1. cenu za komedii v Paříži a v roce 1939 se zapsal na Národní konzervatoř dramatického umění. V roce 1941 začal svou hereckou kariéru v Le Loup-Garou od Rogera Vitraca. Poté interpretoval Britannicus s Jeanem Maraisem, a hrál v Les Parents terribles od Jeana Cocteaua.
V roce 1943 se na natáčení filmu Mládí na rozcestí od Léa Joannona seznámil s herečkou Janine Darceyovou, s níž se oženil v roce 1945. Měli dvě děti, Stéphana a Carine, kterým Serge Reggiani předal hereckou tradici. Pár se rozvedl v roce 1955.
Po válce se velmi často objevoval v divadle nebo v kině - Brány noci v roce 1946, Zlatá hříva v roce 1952. Tento film mu umožnil setkání se Simone Signoret, která pak zůstala jeho přítelem. Později si spolu zahráli v Armádě stínů Jean-Pierre Melvilla.
V roce 1948 byl naturalizován jako Francouz. Vynikal v problémových postavách, jako v Manon od Henri-Georges Clouzota v roce 1948 a v Marie-Octobre od Juliena Duviviera v roce 1958. V roce 1958 se oženil s herečkou a režisérkou Annie Noël. V letech 1958 až 1963 spolu měli tři děti, Célii, která se stane klavíristkou, Simona - herce a Marii - režisérku.
Od roku 1964 Serge Reggiani díky Jacquesu Canettimu začal zkoušet štěstí i jako zpěvák. Jacques Canetti mu nabídl účast na kompletních 100 písních Borise Viana a seznámí ho s obsahem - většina textů nenbyla publikována s výjimkou skladbyLe Déserteur.
Jeho první nahrávka byla vydána v roce 1965, uprostřed období yéyé, a setkala se s velmi povzbudivým úspěchem pro nového interpreta. Dva dny vysílala RTL píseň Arthure, kam jsi dal své tělo? - je předmětem soutěže, kde posluchači musí uhodnout tajemného interpreta. Podle samotného Reggianiho našli správnou odpověď pouze tři posluchači, zatímco tisíce ostatních mysleli, že poznali Louise de Funèse.
V divadle je zvláště ceněn jeho výkon v Les Séquestrés d'Altona Jean-Paula Sartra.
V roce 1966 mu zpěvačka Barbara, okouzlená prvním albem písní Borise Viana nabídla, aby hostoval na první části jejího pěveckého turné. Reggiani je také vysoce ceněn mládeží roku 1968 pro jeho oddanost levici. Barbara mu pomáhá pracovat na jeho hlasu. V roce 1967 nahrál s Jacquesem Canettim své druhé album - u tohoto opusu předchází některým titulům zhudebněná báseň, která uvádí téma písně. Vystupuje se svým barytonovým témbrem v nahrávce Le Petit Garçon – písní napsanou na jeho přání Jean-Loupem Dabadiem, jehož první skladby byly Le Déserteur a Quand j'aura du vent dans mon cranie od Borise Viana. Album mělo obrovský úspěch a odstartovalo kariéru Serge Reggianiho jako zpěváka. Od té doby se Reggianiho kariéra odehrávala na dvou frontách: plátno a jeviště.
Spolupracoval jak s uznávanými skladateli (zejména Jacquesem Datinem) tak s novými autory, z nichž někteří se proslaví: Pierre Tisserand, Serge Bourgois, Albert Vidalie, Georges Moustaki a Jean-Loup Dabadie (se kterým se opět sejde na natáčení Vincent, François, Paul a ti druzí...), nebo dokonce Maxime Le Forestier a Serge Gainsbourg v roce 1970. Psali pro něj i jeho syn Stéphan a jeho manželka Annie Noël.
V 70. letech pro něj Claude Lemesle napsal mnoho textů: Venise n'est pas en Italie, Le Souffleur a Le Barbier de Belleville. V 90. letech pro něj psali mladí textaři jako Philippe Sizaire, Jacques Roure nebo Marilena Orlando. Reggiani také zpívá slova Didiera Barbeliviena. Skládali pro něj i Michel Legrand a Alain Goraguer.
Natočil dva úspěšné thrillery Rogera Pigauta: Armáda stínů v roce 1970 a Tři miliardy bez výtahu v roce 1972. V roce 1973, po šestnácti společných letech, se Serge Reggiani a Annie Noël rozvedli. Noëlle Adam, tanečnice a herečka, se s ním seznámila v roce 1972, poté s ním sdílela svůj život více než třicet let (je jí věnována píseň Noëlle). Vzali se v roce 2003, rok před Sergeovou smrtí.
V roce 1974 si zahrál Paula ve sborovém filmu Clauda Sauteta Vincent, François, Paul a ti druzí... V roce 1975 pracoval pro Clauda Leloucha ve filmu Kočka a myš, humorném thrilleru, který také znamenal návrat Michèle Morganové na filmové plátno po osmi letech. Menší roli měl také v dalším Lelouchově filmu Hodní a zlí. Na konci 70. let vystupoval na jevišti se svým synem Stéphanem, poté s dcerou Carine. Vyšlo mu další album, ovšem kritika se k němu tentokrát vyjádřila nelichotivě.
V roce 1980 ve věku třiceti čtyř let jeho syn Stéphan ukončil svůj život v domě v Mougins, kde byl s manželkou a babičkou. Serge Reggiani, podporovaný svými přáteli, sice pociťuje menší chuť k písničkám, ale v práci nachází sílu bojovat proti depresím a alkoholismu, které jsou přítomny. Pokračuje tak v produkci alb těžících z přízně publika a také s velkým úspěchem na Olympii v letech 1983 a 1989.
Během 90. let znovu nabral chuť do života a vystupoval na mnoha scénách: Palais des Congrès, Francofolies, Olympia. Vydává jedno album ročně, pak jedno každé dva roky. Kromě toho také maluje a vystavuje.
V roce 1991 si zahrál ve filmu De force avec d'autres, který režíroval jeho syn Simon Reggiani. V roce 1995 se zúčastnil koncertu Les Enfoirés v Opéra-Comique. Vystupoval ve svém rodném městě Reggio Emilia, na konci 90. let pak znovu v Paříži.
Zemřel na infarkt 22. července 2004 ve věku 82 let. Odpočívá na hřbitově Montparnasse se svými rodiči a synem Stéphanem Reggianim, nedaleko hrobů Sophie Desmarets a Maurice Pialata.
[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2000
Herci
1998
El pianista
1997
Playback
1995
Le petit garçon
1993
De force avec d'autres
Rosenemil
1990
Jsou dny... a úplňky
Najal jsem si vraha
Plein fer
1989
Coupe-franche
1988
Nebuďte policajta
1986
Včelař
Zlá krev
1980
Fantastica
Stopa gigantů
Terasa
1977
La Communion solennelle
Une fille cousue de fil blanc
Violette & François
1976
Dobrák a zlí lidé
1975
Le chat et la souris
1974
Nedotýkej se bílé ženy
Vincent, François, Paul a ti druzí...
1972
Les Caïds
Tři miliardy bez výtahu
1971
Comptes à rebours
1969
Armáda stínů
1968
Den sovy
1967
25.hodina
Dobrodruzi
Sedm bratrů
1965
Modrý Panter
1964
Peklo
1963
Gepard
1962
La Guerra continua
Práskač
1961
Pařížské blues
Pueblo armado
1960
Všichni domů
1959
Marie-Octobre
1958
Bídníci
The Stowaway
Échec au porteur
Žena, o které se mluví
1957
Élisa
1956
Les Salauds vont en enfer
1955
Napoléon
1953
Čin lásky
1952
Bufere
Il mondo le condanna
La bergère et le ramoneur
Les Chemises rouges
Secret People
Zlatá hříva
1951
Une fille à croquer
1950
Les Anciens de Saint-Loup
Rej
1949
Au royaume des cieux
Manon
Milenci z Verony
Le Mystère de la chambre jaune
Le Parfum de la dame en noir
Retour à la vie
1948
Le Dessous des cartes
Manù il contrabbandiere
1947
Coïncidences
La Fleur de l'âge
1946
Brány noci
Étoile sans lumière
1945
François Villon
1944
Mládí na rozcestí
1943
Le Voyageur de la Toussaint
1941
Nuit de décembre
1938
Conflit
Ztracenci ze Saint-Agil
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]